Rododendrony
Byl bych špatným odchovancem Průhonic a jejich parku, kdybych vás neupozornil na rododendrony, jimiž je tento park pověstný. Není ovšem sám, třeba sbírky pěnišníků ve Velkých Losinách také stojí za zhlédnutí. Málokdo třeba také ví, že první sbírku rododendronů na našem území měla univerzitní botanická zahrada v Praze, tehdy ještě na Smíchově, v první polovině 19. století.
Dnes by se sotva našel někdo, kdo by měl úplnou sbírku všech druhů, natož odrůd. Jen druhů bylo popsáno víc než osm set, od těch nejmenších, jako jsou třeba rododendron Parviflorum nebo rododendron Aureum, až po mohutné stromy vysoké až pětadvacet metrů, jako je himalájský rododendron Arboreum.
Když už jsem zmínil pěnišník zlatý - rododendron Aureum, vězte, že obyvatelé Sibiře jej znají nejen jako rostlinu s antiseptickými účinky, ale také s účinky povzbuzujícími, až halucinogenními. Lidé, kteří se čaje z tohoto keříku napili nebo požili med vytvořený včelami, jejichž pastvinou byly porosty pěnišníku zlatého, si připadali jako opilí. Rostlině samé pro tuto její vlastnost říkali pijanišnik. A bratři Presslové, hledajíce v 19. století vhodné české slovo pro rododendron, se tímto pijanišnikem inspirovali a jen ono ruské "ja" změnili na "e" s háčkem. Tak vznikl pěnišník, který nemá s žádnou pěnou nic společného.
Ze všech druhů a odrůd mám nejraději pěnišník žlutý, rododendron Luteum, opadavý druh s teple žlutými květy, který dokáže sladce provonět právě teď v květnu nejen naši Botanickou zahradu, ale i park v Průhonicích a vůbec všechna místa, kde byl vysazen. Kdybyste jej chtěli najít v přírodě, museli byste třeba na Ukrajinu nebo do Běloruska, na Kavkaz a vůbec do okolí Černého moře.
Jako každá dobrá věc, i rododendron má svou stinnou stránku - je jedovatý. Kdo by jej ale polykal! Vždyť přece stačí, že tak krásně voní.
