Richard jako hravý otec?
Vaše reakce na článek Drsný život na svobodě byly trochu pochvalné, což mě těší, ale také trochu pochybovačné, což mě nutí hledat v archivu nějaké důkazy o tom, že Richard si občas s mláďaty hraje, a hlavně, že si od nich nechá ledacos líbit.
Máte pravdu, že takové chvíle jsou poměrně vzácné a příležitost zaznamenat je okem kamery či fotoaparátu je ještě vzácnější. Náš fotograf Khalil Baalbaki sice tráví v gorilím pavilonu mnohé hodiny, ale i tak, materiálu dokazujícího, že Richard je hravý otec, dostatek nemáme.
Z několika pozorování ale vím, že když k němu přijde Moja či Tatu, většinou je nějakou dobu nechá, aby ho mláďata všelijak šimrala, kousala a strkala do něj. Záleží na jeho momentální náladě, zda takové počínání ratolestí strpí krátkou chvilku, nebo si jej nechá líbit dlouho. A pak už je zcela evidentní, že ho přízeň potomstva těší. Promiňte mi tu smělou myšlenku, troufám si nazvat takové poklidné spočinutí s mláďaty hrou.
Moja se k tatínkovi chová o něco méně uctivěji než mladší bráška. Velmi často Richarda atakuje, když leží na svých pařezech a chce si odpočinout po náročném řízení života ve skupině. Ani tehdy jsem nikdy nezaznamenala, že by se vysloveně rozzuřil, zařval a Moju nějak rezolutně potrestal. Snad ví, že stačí máchnout mohutnou paží, a Moja letí z pařezového poležení rovnou do pilin. Já Moju podezírám, že s takovou reakcí táty předem počítá a bere ji jako součást hry. Vždyť se pokaždé otřepe a jde znovu do akce. Richard pak většinou rezignuje, opustí své oblíbené kanape a jde si hledat nějaký klidnější kout. V pavilonu se však před dětmi nemá kam schovat, to je jeho velká nevýhoda oproti lidským tatínkům (nemají-li doma nějakou zašívárnu, alespoň si mohou pár hodin odpočinout v práci).
Výše popsané hry mohou probíhat samozřejmě jen tehdy, má-li Richard plný žaludek. Když je hladový, nezná bratra, dokonce ani manželky či děti. To mu jdou všichni z cesty a čekají, až bude tatínek v lepší náladě. Moja je ovšem takový rošťák, že ji někdy ani taková napjatá chvíle neodradí a zkouší tátu zlobit. Leze mu do území s rozmístěným obědem - trochu z hladu, trochu z mlsnosti a z velké části ze sportu.
Ve fotogalerii jsou snímky z 19. 1. 2007. Tehdy Moja, ještě jedináček, zkoušela, co taťka vydrží. Kousala ho, lezla mu prstíky do tlamy, tahala za chlupy a lochtala všude, kam její rozpustilé packy dosáhly. A Richard poklidně držel jako oslík a nechal si vše líbit. Chvilku jakoby jí domlouval: "No tak Mojo, jsi už velká holka a přitom se chováš jako malá gorila", po dlouhých minutách trápení už jen schovává hlavu do dlaní a štká: "Už mě nech, běž zas na chvilku trápit maminku".
Video o tom, jak Moja zlobí tátu, znáte jistě nazpaměť. Zde sice Richard nepůsobí, že by ho přítomnost Moji těšila, ale přesto prokazuje velkou trpělivost a pochopení pro řádění malé gorilí slečny. Tak jej přikládám k tomuto zamyšlení, věřím, že opětně potěší vás všechny, kdo máte rádi gorily.
Zítra, jako každý čtvrtek, přibude na webu Odhalení další video Plus. Tentokrát se Moja chystá do tanečních, nenechte si ujít její příběh!
