Ráno v pavilonu
Ráno kolem šesté má jen málokdo náladu sledovat gorily v pavilonu. Dnes jsem měl službu a byla velmi zajímavá. Poprvé jsem viděl, jak rodinka vstává a jak se chová během prvních desítek minut po rozednění.
Ještě kolem půl sedmé Kamba tvrdě spala u středního okna do návštěvnické místnosti. Najednou se na obrazovce objevila Moja a s přenoskou v ruce se prohnala před Kambou. Po pár minutách znovu a Kambu zřejmě okrajem přenosky trefila. Ta znechuceně vstala, šla se napít a posadila se na opačné straně pavilonu.
Moja jí ale nedala chvilku pokoj. Hopsala nad ní po kmenech, a dokonce na ni vrhla přenosku, kterou si tam Kamba donesla.
Kamba se vydala nad schody, Moja za ní. Kamba si podestlala, lehla si, ale na spánek ani pomyšlení. Moja vedle ní hopsala, tloukla se pěstičkami do prsou, cenila zuby a mávala kolem sebe klackem.
Trvalo snad dvacet minut, než ji obtěžování Kamby přestalo bavit a šla si hledat novou oběť. Je otázkou, proč se Moja stále snaží Kambu kontaktovat. Asi se jí stýská po nejmilejší tetě, která se teď straní společnosti své malé neteře.
