František Gellner: Radosti života
Sbírku Radosti života vydal František Gellner ve svých 22 letech, v nejbouřlivějším období svého bohémského života. O radostech života, jimiž rozuměl především alkohol a sex, psal s otevřeností, která se v české literatuře do té doby nevyskytla. Typickými náměty básní jsou divoké flámy a chvilková erotická dobrodružství, dějištěm je pak nejčastěji hospoda, městská ulice či hodinový hotel.
Básně jsou koncipovány jako stručné záznamy životních příhod studenta, který svůj čas tráví nejraději v kavárnách a hospodách. Gellner usiloval o zrušení hranice mezi literaturou a skutečným životem autora a polemicky se tak vymezoval vůči silně stylizované tvorbě symbolistů a dekadentů.
Slovník sbírky je plný výrazů ze všední velkoměstské mluvy a vulgarismů, jež s oblibou staví do kontrastu s konvenčními poetickými obraty, či výrazy z oblasti odborného vyjadřování a žurnalistiky.
Tyto kontrasty mezi vysokým a nízkým stylem jsou hlavním nástrojem Gellnerovy kritiky oficiálních norem uměleckých a společenských. Připojil se tak soudobé protiměšťácké kritice anarchistů. Se sebeironickým úsměškem nahlížel ale také na samo bohémství, které je jako životní program bezvýchodné.
Svým pravidelným a jednoduchým tvarem připomínají básně této sbírky pouliční popěvky. Není divu, že se také díky svému písňovému rytmu zpívaly po hospodách i v kabaretech.
Pro nonkonformní mládež jsou Gellnerovy básně atraktivní stále – svědčí o tom i to, že některé z nich zhudebnily punkrockové skupiny Visací zámek, Volant nebo Malomocnost prázdnoty a také písničkáři Jaromír Nohavica, Pepa Nos či Jan Burian.
František Gellner: Radosti života
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
