Řád Zlatého rouna
Pretium laborum non vile - rytíři Řádu Zlatého rouna na Moravě - tak se jmenuje výstava, kterou teď můžete navštívit na zámku Valtice. Tento řád je nejprestižnějším a nejvýznamnějším světským řádem. Byl založen roku 1430 jako spolek rytířů organizovaný po vzoru duchovních rytířských řádů. Podrobnosti a zároveň pozvánku na unikátní expozici Vám nyní přinášíme.
Zlaté beránčí rouno s hlavou vždy heraldicky doprava, nad ním tmavý smaltovaný křesací kamínek s bílými skvrnami lemovaný plameny a nad ním malý reliéf Argonautů na výpravě za zlatým rounem. Přesně tak vypadá Řád zlatého rouna. Podle historika Michala Konečného má Řád Zlatého rouna dvě varianty.
"Ta první varianta je zavěšena na kolaně. Kolana je zvláštní záležitost, protože se po smrti rytíře Řádu Zlatého rouna musela vrátit zpátky řádové kapitule. A ve Valticích návštěvníci uvidí i variantu, která se zavěšovala na červenou stuhu."
Na řádu je také latinské heslo Pretium laborum non vile - tedy Odměna za námahu ne nepatrná. Úkolem řádu bylo udržování katolické víry, ochrana církve a zachovávání neposkvrněnosti rytířské cti. Byl zasvěcen Panně Marii a patronem byl apoštol a mučedník sv. Ondřej.
"Rytířské a duchovní řády jsou řády s mimořádnou a velice dlouhodobou tradicí, která se datuje od křížových výprav. Rytířské řády byly založeny většinou v Jeruzalémě na ochranu poutníků a na ochranu křesťanské věci. Na konci středověku nebo v pozdním středověku převzali evropští panovníci tuto vizi a snažili se vytvořit řády světské."
Řád Zlatého rouna ale není jediným světským řádem. Angličtí panovníci udělují například Podvazkový řád.
"Tyto řády, jak světské tak církevní, mají základní poslání hájit katolickou věc, případně víru toho kterého panovníka. Udržovat tradice, zasluhovat se o rozvoj křesťanských ctností, které by měly přetrvat do současnosti."
Rakouští panovníci z habsburského domu považovali řád za výhradně katolickou a až do 19. století za vysoce prestižní záležitost, která se řídila přísnými kritérii výběru.
"Ve válkách o dědictví Španělska na začátku 18. století se Řád zlatého rouna rozdělil na dvě větve - španělskou a rakouskou. Ta rakouská Habsburská linie si neustále udržovala jediný pro Habsburky správný úzus, tedy udílet Řád Zlatého rouna pouze urozeným katolickým aristokratům. Zatímco španělský řád se zvláště během 19. století stal běžným státním vyznamenáním, takže byl udělován i nekatolíkům."
30. listopadu je řádový den, a tohoto dne se dodnes konají slavnostní svaté mše a jsou přijímáni noví členové řádu.
