Půlstoletí od tragédie na dole Dukla v Šardicích

9. červen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Důl Dukla Šardice - jeden z kráterů, kterým do dolu vnikala voda (1970)

Před 50 lety způsobila náhlá průtrž mračen ničivé záplavy, které vedly k jednomu z největších důlních neštěstí v Československu. V Šardicích na Hodonínsku se 9. června 1970 v důsledku přívalu vody provalil do nového lignitového dolu Dukla povrchový důl.  Šachtu zaplavila voda a 34 horníkům se nepodařilo vyfárat. V rozhlasovém archivu jsme k této málo známé tragické události objevili hned několik zvukových zpráv.

Dne 9. června 1970 sfáralo na odpolední směnu do lignitového dolu Dukla v Šardicích 110 horníků. Předpověď počasí hlásila: „Bude polojasno až oblačno, místní přeháňky a bouřky. Ranní teploty 13 stupňů, odpolední 22–26 stupňů, slabý až mírný východní vítr.“

Stoletá voda

Po čtvrté odpoledne začalo na Kyjovsku a Ždánicku pršet. Očekávaná letní bouřka se velmi rychle proměnila ve větrnou smršť a průtrž mračen s krupobitím. Z jindy klidných říček se staly dravé řeky. Voda zatopila domy ve více než 20 obcích, strhávala mosty, poškozovala železniční tratě, ničila rozvodné sítě elektrického vedení a telefonního spojení, na silnicích zanechala nános naplavenin.

Dravá řeka se žene Šardicemi a unáší vše, co jí stojí v cestě (1970)

Během necelé hodiny napršela tzv. stoletá voda. Podle zápisu z šardické kroniky se u dolu Dukla vytvořilo velké jezero s dravou řekou, místy až deset metrů širokou a dva metry hlubokou. Do dolu se navalila voda a zaplavila až 32 kilometrů důlních chodeb. Podemletý povrch se propadnul a vytvořily se krátery. Dispečer ve službě na dole ihned zareagoval a pokusil se takzvaným ligyfonem - hlasitým telefonem spojujícím různá důlní pracoviště - odvolat horníky z dolu. Po 14 minutách od prvního hlášení však došlo k přerušení spojení. Než voda důl zcela pohltila, povedlo se vyfárat jen dvěma skupinám pracovníků, 34 horníků zůstalo pod zemí.

Pokusy o záchranu

Rozhlas o události informoval druhý den po tragédii 10. června 1970 v odpoledních zprávách, zřejmě podle oficiálního komuniké, vyslaného ráno dálnopisem pro ČTK.  Hlasatel nejprve informuje o škodách na majetku obcí. Až v druhé části zprávy hovoří o pohřešovaných hornících.

Dozvídáme se o okamžité záchranné akci – k vyproštění horníků nastoupily záchranné čety z jihomoravských dolů a závodů a přijela pomoc také z ostravských a slovenských dolů, dokonce záchranáři z Polska. Vojáci, potápěči a požární sbory se snažili co nejrychleji odčerpat vodu ze zaplavených chodeb. Na konci zprávy hlasatel oznamuje, že veřejnost bude o průběhu záchranných prací nadále informována.

Tři dny čekání

Podle dobových svědectví čekaly některé ženy u šachty na své muže i tři dny. Stále totiž doufaly, že se je záchranářům podaří z dolu vyprostit. Stejně dlouho čekala také veřejnost na další oficiální rozhlasovou zprávu ze záchranných akcí. Na havárii bylo tehdy zřejmě uvaleno informační embargo: podle informací z publikace Protrhlo se nebe i země, souboru archivních dokumentů k důlnímu neštěstí, který obec Šardice vydala jako připomínku třicátého výročí tragické události, se na místo dostali pouze vybraní novináři z deníků Rovnost, Práce a Týdeníku Slovácko. Reportáží nevycházelo mnoho a psali je jen prověření soudruzi.

Důl Dukla Šardice - stěna kráteru (1970)

Záchranné práce ztěžovaly nánosy bahna a problémy s obnovou větrání, průzkum bylo nutné provádět v záchranných přístrojích. Kontakt se zatopenými horníky se záchranářům navázat nepodařilo. Až 12. června nalezli prvního utonulého. Den poté, 13. června, následovala další rozhlasová zpráva o postupu záchranných prací. Za dva dny, 14. června záchranáři objevili tělo druhého pohřešovaného. Během prvních 12 dnů od katastrofy bylo nalezeno jen sedm utonulých mužů. Práce pokračovaly v průběhu léta. Posledního pohřešovaného horníka našli až 15. října 1970.

Svědci neštěstí a povodňové škody

Miroslav Gregorovič, pozdější starosta Šardic, tehdy mladý horník, měl onoho osudného dne štěstí. Pracoval totiž na ranní směně a v době neštěstí už měl po práci. V již zmiňované publikaci Protrhlo se nebe i země popisuje paniku, strach a hrůzu v očích horníků, kterým se ještě v poslední skupině podařilo vyfárat.

Hlavní ulice v Šardicích je pod vodou (1970)

Podle zprávy Týdeníku Slovácko z 1. července 1970 voda poničila celkem 317 rodinných domů, z toho sedm bylo úplně zničeno. Celková škoda činila 8 620 000 korun. Podle zprávy o povodňových škodách z 25. července 1970, z níž cituje výše zmíněná publikace obce Šardice, dostaly obce okamžitou finanční pomoc. Povodně si vyžádaly kromě 34 horníků ještě jednu oběť – v obci Kyjov-Boršov utonula tříletá Lenka Š., která doma spadla do zatopeného sklepa.

Nedostatečné zabezpečení dolu?

Důl by uveden do provozu v roce 1964, měl tedy za sebou již šest sezón. V již zmiňované publikaci se dočteme, že všechny oficiální vyšetřovací zprávy tvrdily, že rozvodnění Stavěšického potoka nemohlo vedení dolu ani další organizace předpokládat. Ani tehdejší havarijní plán dolu s možností zatopení dolu povrchovou vodou nepočítal. Autoři publikace však v archivech našli zprávy o dřívějších velmi podobných náhlých povodních, rozvodněných potocích a zatopených dolech na stejném území v letech 1908, 1911, 1938 a 1954. Věděli o nich také tehdejší báňští inženýři při sestavování havarijních plánů a zabezpečení dolu?

Oficiální komuniké

V archivu Českého rozhlasu jsme k události objevili celkem čtyři zprávy – z 10., 13., 14. a 22. června. První tři jsou oficiální a předem zpracovaná komuniké k události, ta poslední, z 22. června 1970, se trochu vymyká. S očekávaným patosem posluchače podrobně zpravuje o průběhu tryzny za zesnulé horníky, která se konala 22. června v Dubňanech, tehdejším centru těžební oblasti jihomoravských lignitových dolů. Dozvídáme se, kdo z oficiálních představitelů položil věnce, kde stáli čestnou stráž havíři a co bylo obsahem smutečního projevu Josefa Korčáka, předsedy české vlády.

Čtěte také

Zajímavá je věta, která zazní téměř na konci: „Nenahraditelná ztráta postihla desítky rodin a celou naši společnost, i když na samotném dole nebyla zanedbána sebemenší povinnost pro bezpečnost lidí pod zemí.“ Pokud by opravdu bezpečnost nebyla zanedbána, proč měl ministerský předseda potřebu tuto skutečnost zdůrazňovat? Jisté je jedno – režim měl zájem na tom, aby se o události informovalo co nejméně. Veřejnost měla být ubezpečena, že pro záchranu obětí se udělalo maximum možného.

Na závěr patetického projevu nechybí ujištění, že socialistický stát se postará o vdovy a sirotky: „Národ s hlubokou účastí a bolestí se sklání nad smrtí 34 otců, manželů a synů, kteří položili své životy v práci pro socialistickou republiku. Ta nikdy nedopustí, aby rodiny pozůstalých v bolesti nad ztrátou měly ještě starost o svoji budoucnost.“

Památník

V sobotu 6. června 2020 se v Šardicích konal k příležitosti 50 let od tragédie pietní akt, při němž byl odhalen památník jejím obětem. Akci uspořádaly bývalé hornické spolky Jihomoravského lignitového revíru a vedení obce Šardice. S pomocí úřadů se jim podařilo vypátrat a pozvat pozůstalé a jejich příbuzné.

 

Zdroje: Cyroň J., Kotrnec J.: Protrhlo se nebe i země... Šardice 9. 6. 1970. Obec Šardice 2000; Jan Munzar, Stanislav Ondráček: Utajovaná přívalová povodeň na jižní Moravě 9. června 1970. K 40. výročí přírodní katastrofy, která si vyžádala 35 lidských životů. In: Vesmír 89, 376, 2010/6; Stránky obce Šardice.

autor: Tereza Plavecká
Spustit audio

Související