Převede Irán devizové rezervy na euro?

Prezident Ahmadínežád oznámil, že Írán převede svoje devizové finanční rezervy z dolaru na eura. Teherán začal diverzifikovat svoje devizové rezervy již před více než šesti lety. Podle posledního prohlášení íránského prezidenta by ale nyní mělo dojít k naprostému odproštění se od amerického dolaru. Vzhledem k tomu, že Írán je čtvrtým největším světovým producentem ropy, může toto rozhodnutí ovlivnit ekonomické postavení dolaru, což by v dlouhodobém horizontu mohlo mít vliv i na postavení Spojených států jako světové velmoci číslo jedna.

Jakkoliv to byla vojenská a ekonomická převaha, co učinilo ze Spojených států světovou velmoc, až teprve provázání světového obchodu s dolarem, které nastalo po druhé světové válce, učinilo z Ameriky supervelmoc. A přestože již od dob velké hospodářské krize ve 30. letech minulého století není dolar plně kryt zlatem, americká měna se stala nejčastější měnou ve kterých státy udržovaly své finanční rezervy. Především pro Spojené státy byla tato situace velice výhodná. Do oběhu přibývalo stále větší množství dolarů, čímž hodnota měny klesala a Amerika tak byla lépe schopna krýt svoje mezinárodní zadlužení.

Přestože ostatní státy na této inflaci prodělávaly, jiné měny neměly velkou šanci dolar nahradit. Ani německá marka ani japonský jen, nemluvě o švýcarském franku, nebyly měnou tak mocné ekonomiky, jakou byla ta americká. Bylo to zcela přirozené, že když vnikla organizace sdružující ropné státy, známá pod názvem OPEC, byl to právě dolar, který se stal měnou pro obchodování s ropou. Státy závislé na dovozu ropy, mezi něž patří takové ekonomické velmoci jako Čína, Japonsko, či mnohé evropské země tak měly další dobrý důvod, proč si udržovat velké zásoby dolarů.

Rozhodnutí Teheránu, který je členem OPECu, opustit dolarovou rezervu a přejít na eura, je spíše než čistě ekonomické rozhodnutí motivováno politicky. Teherán značně nelibě nese americké tažení proti svému jadernému programu. A i když v tuto chvíli není na pořadu dne vojenský útok amerického letectva proti íránským jaderným zařízením, snaha Washingtonu uvalit na Írán přísné sankce nemůže nechávat íránské představitele v klidu. Jako země zcela závislá na vývozu ropy je íránská ekonomika už takhle značně oslabena poklesem cen. Zatímco v červnu minulého roku se barel ropy prodával až téměř za 150 dolarů, v současnosti jsou ceny někde kolem 71 dolarů za barel. Podle odhadů se Írán nevyhne deficitnímu rozpočtu, pokud se ceny nezvýší alespoň na 90 dolarů za barel. Jakkoliv se těžce odhaduje vývoj cen ropy jasné je, že efektivní sankce mohou Teheránu způsobit obrovské ekonomické problémy.

Pokud totiž nakonec dojde k uvalení sankcí, jejich součástí zřejmě bude také embargo na dovoz zpracované ropy. Írán totiž i přes velké zásoby tohoto černého zlata nedisponuje dostatečně výkonnými rafinériemi a je tak nucen dovážet na 40 procent své spotřeby paliva. Ahmadínežádova vláda, která je od červnových problematických voleb v očích mnohých Iráčanů zcela zkompromitována by jen obtížně vysvětlovala jak je možné, že země disponující jednou z největších zásob ropy nemá dostatek paliva na benzínových stanicích.

Za krokem Teheránu změnit devizové zásoby z dolaru na eura může být také snaha získat si na svou stranu evropské státy. Tři z nich patřící k nejdůležitějším evropským ekonomikám, Německo, Velká Británie a Francie sice stojí v diplomatických jednáních za prezidentem Obamou, jinak ale evropské firmy s Íránem čile obchodují. Írán, který západní investice nutně potřebuje by jistě nepohrdl, kdyby jich ještě více přišlo právě z Evropy. Můžeme pouze spekulovat, co přesně motivovalo íránské představitele k tomuto rozhodnutí právě v tuto dobu. Íránské zásoby dolarů už nejsou natolik veliké, že by se po jejich uvolnění do oběhu dala očekávat záplava trhu levnými dolary, což by vedlo k oslabení této měny. Jakkoliv tedy síla dolaru dlouhodobě slábne, jiná měna ho zatím jako hlavní měna pro obchodování s ropou v krátké době nenahradí. Pravdou ale je, že euro má do budoucna velký potenciál dolar ohrozit. Pro Evropu i Rusko je euro přirozeně bližší a mnohé další ropné velmoci drží velké zásoby eur na úkor dříve neotřesitelného dolaru. Krok Íránu tak možná tento proces urychlí.

Dolar se ale rozhodně snadno nevzdá. Dvě největší ropné burzy v New Yorku a Londýně obchodují v dolarech. Navíc Čína, jejíž ekonomika spotřebovává značnou část světových ropných rezerv, má zájem na tom, aby i nadále zůstal dolar světovou měnou číslo jedna. Vzhledem k tomu, že Čína drží značnou část amerického dluhu, není v jejím zájmu aby dolar nějak zásadně oslabil. A v neposlední řadě jsou tady stále silné Spojené státy. Ty jistě použijí veškerých nástrojů k tomu, aby přesvědčily ostatní státy, že není radno následovat příkladu Íránu. Pro Írán to znamená, že i v budoucnu bude pozornost americké zahraniční politiky upřena na tuto zemi a Amerika bude i nadále usilovat o to, aby se vliv Teheránu šířil co možná nejméně.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .