Představujeme: Kijivu

Znáte tu oblíbenou sošku se třemi opicemi, z nichž jedna si zakrývá ústa, druhá oči a třetí uši? Gorily, když mají strach, se chovají obdobně: buď nevidím, nebo neslyším, či nemluvím. Naše Kijivu je to "neslyším". Gorily to dělají tak, že si přikrývají uši, Kijivu tohle jednu dobu dělala tak často, že jsme si mysleli, že je to zlozvyk. Prostě neměla pádný důvod se čehokoliv bát, a přitom měla uši neustále zakryté.

Kijivu je na tom tak, že jí prostě vadí cokoliv - když ji zavíráme ráno do klece na krmení nebo do těch ložnic na krmení, a rozdělujeme je, tak Kijivu stačí bouchnutí dveří nebo slyšet cizího člověka, zazvonit telefon, okamžitě se zvedá, chytne se za uši, sbalí mládě a jde od nás pryč. Možná se za chvíli nechá zase zavolat, ale někdy ne. Třeba v létě máme v ložnicích goril otevřená stropní okna, protože je tam jinak vedro. Tehdy stačí, aby kolem projelo auto a jde pryč. Ale není to pořád, někdy má období, kdy je třeba měsíc úplně v klidu, a pak se to zase rozharaší a je z ní takovýhle blázen.

Kdy se to její podivné chování projevuje nejčastěji? Nejvíc jí to vadí právě ve zmíněných ložnicích, když uslyší nějaké zvuky, jako je bouchnutí dveří, nebo zazvonění telefonu. Ve vnitřním či venkovním výběhu to zase tolik nedělá, to už by se muselo stát něco mimořádného. Jako třeba v létě, když se tady bouralo okno a dělníci požívali sbíječky, to měla problémy skoro pořád.

Podobně o víkendech, kdy pavilonem procházejí stovky lidí a řada z nich fotografuje, filmuje nebo ťuká na sklo, je nejvíc nervózní Richard. Pobíhá, útočí na sklo a to Kijivu hodně vadilo. V současné době je to lepší, Richard si taky občas praští do skla, ale holky to už znají. Problémy přijdou zase až v létě, kdy se to opakuje mnohokrát za den. Kijivu má problémy v jakýchsi periodách. Teď je například ve velké pohodě, ale jako vždycky přijde týden, kdy se to zlomí. To ji bude stresovat opravdu jen malinké pípnutí. Začne šílet, nedá se zavolat, blázní, ale pak ji to přejde.

Zareagovala takhle někdy i na Shindu? Asi ne, přijde mi, že taková situace asi nebyla.

Copak chování neovlivnilo ani narození mláděte? Žádné velké změny nepozorujeme, já bych řekl, že určitě ne. Připadá mně vlastně pořád stejná. I když jedna velká změna tu je. Ona se nyní musí starat o dva, není na svoje problémy sama. Když ji něco vystraší, tak okamžitě vezme mládě, odejde pryč, tam si sedne a chytne se za uši. Předtím to bylo tak, že si zakrývala uši a seděla přitom pořád na stejném místě. Teď se musí starat o to mládě. Narození Mojika ale vlastně změnilo celou rodinu. Ta si teď mnohem častěji hraje. Gorily si hrají mezi sebou a Kijivu je většinou iniciátorem zábavy. Najednou popadne hromadu klacků a začne je rozhazovat kolem sebe, nebo běhá po kleci, a většinou s sebou strhne právě i Shindu. Richard se přidá jen někdy, ale není to zase tak vzácné.

Zaznamenali jste nějaké podobné stresové chování i u ostatních goril? Richard je hodně citlivý na fotoaparáty a na kamery mezi návštěvníky. Musí mít nějakou negativní zkušenost, ale jak uvidí odraz na čočce objektivu nebo blesk, snaží se chránit svoji rodinu před vetřelcem. Naráží do skla a ukazuje, že tohle je jeho území, jeho gorily. Shinda je v tak velké pohodě, že mně přijde, že ji nerozhodí absolutně nic.