Před sto lety se v židovské rodině narodil slavný básník Jiří Orten

Jiří Orten: Elegie

30. srpna uplynulo sto let od narození básníka Jiřího Ortena. Vlastním jménem se jmenoval Jiří Ohrenstein a pocházel z Kutné Hory z židovské rodiny. Za svého života mohl publikovat jen pod cizími jmény, vydal tak například sbírky Čítanka jaro, Cesta k mrazu a Ohnice. Jeho další dvě sbírky – Elegie a Scestí – vyšly až po osvobození, kterého se nedožil.

Život mladého básníka Jiřího Ortena a pozadí vzniku jeho literárních textů lze vysledovat z jeho rozsáhlé korespondence. Ta nedávno vyšla i knižně a její editorkou je Marie Havránková.

 

„Tato korespondence, která vyšla jako poslední svazek Ortenových spisů, je nová především tím, že je úplná. Některé části z ní už vyšly knižně nebo časopisecky, ale v podstatě malá část. V této celé knize je 857 dopisů – to je korespondence velice obsáhlá, která vznikala především od roku 1937 nebo 1936 do Ortenovy smrti v roce 1941.“

 

Korespondence překrývá období, které Orten strávil v Praze.

 

„Strávil ho zde jako student konzervatoře, student herectví a jako spisovatel – napsal zde všech svých pět sbírek.“

 

V jeho korespondenci se odráží i tíha okupační doby s veškerými židovskými zákazy a restrikcemi. V dopisech například líčí nepříjemný zážitek z návštěvy příbuzných své životní lásky.

 

„Už v roce 1939 o prázdninách Orten navštívil svou dívku Věru Fingerovou v Ostravě u jejích příbuzných a velice brzy po jeho příjezdu jedna z dalších příbuzných té rodiny do Ostravy napsala, že Orten je Žid a že by se s ním neměli stýkat. A Orten o tom pak psal své mamince, protože ta rodiny ho v podstatě vyhodila. A napsal jí, že tolik ústrků a ponižování, co zažili, si neumí představit. A končí ten dopis slovy, však my jim, maminko, ještě ukážeme, co je to čistota. Ta čistota, čistý člověk, pro Ortena byly poměrně velice důležité.“

 

Doba 2. světové války Ortena zasáhla i existenčně.

 

„Protože Židé měli zakázáno studovat na všech typech škol, tak v roce 1940 o prázdninách si po třech letech na konzervatoři musel začít hledat práci. Nejdřív začal pracovat na poli. Byla to pro něj zkušenost velmi nepříjemná. A díky svým přátelům začal potom na podzim pracovat v pražské Židovské náboženské obci v jejích novinách. Pomohl mu k tomu Hanuš Bonn, básník, který velice záhy poté zahynul v koncentračním táboře.“

 

Už v té době se Jiří Orten začal dostávat do izolace.

 

„Publikuje pod pseudonymy – pokud vůbec může publikovat. Nemůže vystupovat jako herec a recitátor – a on byl skvělý recitátor, všichni na to vzpomínají. Když naposledy vystupoval v Horově Janu Houslistovi, tak už ani nemohl stát na scéně a musel být za oponou. Tehdy to kritiky hodnotila jako úžasný režijní počin, ale příčina byla úplně jiná – on se už nemohl ukázat.“

 

Kromě toho se o Vánocích roku 1940 rozešel se svou životní láskou Věrou.

 

„Takže na jaře prožíval velmi těžké období, kdy se ocitá v takovém osamění, a tehdy vlastně psal ty své slavné elegie.“

 

Jiřího Ortena v den jeho 22. narozenin srazila projíždějící německá sanitka. Ačkoliv byl vážně raněn, nemocnice ho nepřijaly a musel jít do speciálního oddělení pro Židy, kde o dva dny později zemřel.