Před 120 lety se narodil izraelský státník David Ben Gurion
Před 120 lety se v polském Płońsku narodil David Grün, pozdější izraelský státník známý pod jménem David Ben Gurion, první ministerský předseda samostatného státu Izrael a současně ministr národní obrany v prvních dvou izraelsko-arabských válkách.
Mazovský Płońsk ležel v ruském záboru Polska a za první ruské revoluce jej postihla vlna pogromů, která způsobila, že mnoho tamních Židů odešlo do zahraničí. Mezi nimi byl i mladý David Grün, který v té době byl již členem sionistického hnutí a r. 1906 se vydal rovnou do Palestiny. Tady založil spolek "Dělníci Sionu", jehož ideovým základem bylo založení židovského "domova" v Palestině na principech židovského nacionalismu a světového socialismu. Na rozdíl od starousedlíků se Židé organizovaní v hnutí Ben Guriona zabývali výhradně zemědělstvím a zakládali židovské venkovské osady - kibucy. Když vypukla první světová válka, byl Ben Gurion pro svoji politickou činnost osmanskými úřady vypovězen z Palestiny a odešel proto do Velké Británie. Tam r. 1917 vstoupil do nově zformované Židovské legie britské armády. Po válce vedl kampaň za imigraci Židů do Palestiny a stal se roku 1921 tajemníkem Všeobecné odborové federace židovských dělníků. Založil a od r. 1930 vedl Stranu práce - Mapaj. V roce 1939 se jeho strana postavila proti politice britské vlády, která se snažila omezit příliv židovských imigrantů do Palestiny. Za 2. světové války působil Ben Gurion ve Spojených státech a s podporou tamní velké židovské komunity prosazoval ideu založení židovského státu Izrael na území Palestiny. Ben Gurion v r. 1942 řekl delegátům sionistického kongresu: "Historie rozhodla, že se máme vrátit do své vlasti a založit tam znovu izraelský stát."
Po válce se situace v Palestině natolik přiostřila, že ji oslabená Velká Británie nebyla schopna řešit a delegovala problém na OSN. Ta 29. 11. 1947 rozhodla o rozdělení Palestiny a vytvoření dvou států - arabského a židovského. K tomu však nedošlo, neboť 14. května 1948, v den odchodu posledních Britů, vyhlásila Prozatímní Státní rada pod vedením Ben Guriona samostatný stát Izrael. Hned nato na jeho území vpadly vojenské síly sousedních arabských států (Egypta, Zajordánska, Sýrie, Libanonu a Iráku), s cílem likvidovat židovský stát. S vydatnou sovětskou a československou pomocí Izrael uhájil svoji existenci a naopak získal část území, z nichž měla původně vzniknout arabská Palestina (části Gazy a Západního břehu Jordánu, většinu Galileje). Zbytek zabral Egypt a Jordánské království, takže Palestinci se svého státu nedočkali. V lednu 1949 pak strana Mapaj zvítězila ve volbách a Ben Gurion sestavil první zvolenou vládu. Pod jeho vedením ukončil Izrael spolupráci se SSSR a začal se orientovat na Spojené státy a ve vnitřní politice se začal více orientovat doprava.
V říjnu 1953 došlo ke konfliktu na izraelsko-jordánských hranicích a k následnému vpádu izraelské armády do Jordánska. V následné vládní krizi Ben Gurion z úřadu premiéra odstoupil, ale když počátkem listopadu 1955 vypukly nové srážky na izraelsko-egyptské hranici, byl opět povolán do čela vlády. Ve funkci premiéra pak vedl i druhou izraelsko-arabskou válku r. 1956. Na přelomu 50. a 60. let pak ještě více upevnil politické i hospodářské vazby Izraele na Spojené státy a NATO, což vedlo k zesílení opozice vůči jeho vládě i v samotné straně Mapaj. Politická krize vyvrcholila v červnu 1963, kdy byl Ben Gurion donucen k demisi. Do ústraní však odešel až r. 1970, a to ze zdravotních důvodů. O tři roky později zemřel. Dnes je v Izraeli nazýván "otcem národa" a často se cituje jeho výrok: "V Izraeli, abyste mohli být realisty, musíte počítat se zázraky."
