Přečetli jsme v diskusi...
Máme před sebou čtyři volné dny, a tak jsme na ně připravili následující uvolněnější povídání. Pokud pozorně sledujete diskusi na webu Odhalení, narazíte stejně jako my občas na velmi "roztomilé" poznámky. Pár z nich jsme pro vás dneska vybrali.
Shinda, vypadá, jako když se usmívá. Dobře se asi najedla.
Kambuška teď vypadá jako když si čistí zuby párátkem a pěkně důkladně, aby nikde nezůstal ani drobeček.
Kiji má nehtíky, jako od odborníka. Pozorně se dívejte na detaily, ať máte v Lenky soutěži úspěch.
Nevím, jestli jste to někdo viděli, jak nám Ríša zase pěkně odháněl návštěvníky, bylo to asi kolem 15 hodiny, byla jsem odejita od PC, tak jsem to ani nestihla napsat. Zase asi nějaký vášnivý fotograf s bleskem a Ríša vystartoval s velikým řevem proti sklu, chudák Moja nevěděla, co se děje, vlítla na mamku a držela se jí za hlavu. No, holt Ríša zase ukázal, kdo je v pavilonu pánem a že fotit ho smí jen vyvolení do Odhalení a nikdo jiný.
Shinda leží, mele pusou a taktuje nohou.
Občas tady na diskusi čtu, že to stvořeníčko, co je teď na kameře číslo 1, zlobí. Nepletete se? Copak by takový sladký stvořeníčko, co tak krásně sladce spinká, mohlo zlobit?
...pokusím se vám přetlumočit jednu veselou story, kterou nám na sebe na přednášce prozradil bývalý ředitel pražské zoo prof. Veselovský. U zvířat nikdy nepoužívejte slova nikdy a vždy. Pokaždé, když si myslíme, že o nich něco bezpečně víme, tak nás některý příslušník druhu, o kterém vyprávíme ,vyvede z omylu. Jednou prováděl studenty VŠ po zoo a ukazoval jim rodinku mývalů na stromě. K tomu jim vyprávěl, že ač šelma, je mýval natolik uzpůsoben pohybu ve větvích, že z nich nikdy nespadne. Jen co větu dokončil, jeden z mývalů se zřítil z větve a s žuchnutím dopadl do hluboké trávy. Mývalovi se nestalo nic, jediné co mírně utrpělo, byla pověst pana profesora.
Tak koukám, že se nám to zase pěkně povaluje, mamina velice pečlivě čistí Mojce uši, aby byla na sváču kočka, taky nos se musí lesknout, prostě kompletní očista. Ríša na to všechno dohlíží, na čištění uší je přece velký odborník. Taky jsem prolítla diskuzi, tam tomu moc nerozumím, ale jak se říká: Po ničem nepátrejte a hlavně to neřešte. Takže se na nic neptám a jen se koukám a koukám a mám z těch našich chlupáčů radost.
Pročítám si zpětně diskuzi a narazila jsem na dotaz, jestli gorilám vadí vedro. Ne že bych se považovala za obzvlášť znalou, ale minulý týden v zoo jsem se na to ptala slečny ze vzdělávacího oddělení, co měla v pavilonu službu, a ona říkala, že jim daleko víc vadí suchý vzduch, proto v těch vedrech ani nechtějí moc chodit ven, v pavilonu je pěkně teploučko a vlhko, takže se tam cítí líp.
Když tak vidím toho malého prcka Mojinku, jak tam pěkně spinká, tak vzpomínám na to, když byly moje děti malé, jak člověk stál nad dětskou postýlkou a hladil je očima.... a myslel na jejich budoucnost. Jak to rychle uteklo a jsou z nich dospěláci. Také teď hladím na dálku Mojinku a ať se náš malý čertík v životě neztratí. Já mám dnes nějak sentimentální náladu, asi je to tím napětím ve vzduchu!
1 + 1 + 1 = ? Je tady nějaká normální ženská? Stačí, když vyřeší tenhle příklad...
Tak jsem se koukla na ty šleby toho našeho zlatíčka a tlemila jsem se nahlas. Moc povedený. Ale je vidět, že to spokojenej mimísek a roste jak z vody, Taky bych řekla, že je to kluk.
Dobré ráno všem, teď se Mojka hezky povalovala u mamky a cvičila ksichtíky s vyplazováním jazyka. Asi si opakovala podle mimíska a zkoušela, kam až ten plajzan vyplázne. Byla k popukání.
Dobré ráno, tak sleduji Mojku, jak se tulí k mamce a koulí těmi svými kukadly a naskočil mi příměr - vypadá jako havíř, který právě vyfáral, je celý černý, jen mu svítí to bělmo u očí.
Moja před chvílí pila mlíčko od mamky místo prcka, jen koulela očima a cucala. Ale Kička to po chvíli zjistila, že to není prcek a odehnala ji. Mojce se sice nechtělo, ještě to zkusila, ale mamka se nedala...
Právě teď Kiji s Kulihráškem pospávají a Mojka seděla zády k mámě, jakoby trucovala, pak jsem se dočetla, že si chtěla přilepšit a máma nedala.
Vidíte Shindu, jakým způsobem loudí na Kijivu? Nejdřív se k ní přibližovala s dřevitkou a pak ji začala bít do hlavy a nakonec Kijku začala kousat, nebo žužlat (nedala se poznat intenzita) do pravého nadloktí. Kiji ji jemně odstrčila (asi jak to dělá s Mojkou) a Shinda znovu. Pak se pokoušela uzmout mrňouse. Nakonec se Kiji otočila a Shindus si sedla a přemejšlela, jakou lupmárnu vymyslí, aby jí sestra prcka půjčila...
Je před jídlem, to jsou vždycky nervní všichni, ale dneska je to síla. I Richard je už pěkně napjatý. No, já když mám hlad, tak taky prudím...
U těch goril je to nějak jinak, ale já na tom videu vidím kladélko u mimča. Ale mimčo má hezoučký čumáček, tak to možná fakt bude holčička.
Ten Richard se má, nemusí mít žádné pochyby o otcovství svých potomků, to třeba takový Petr Muk s manželkou začal chodit v prosinci, ale už v srpnu se mu narodila dcera - nějak mi to časově nějak nevychází.
Teda Shindo, dívám se na tebe, jak sedíš nahoře na schodech a svačíš z vlastních zdrojů. Musím Ti ale říct, že máš velké štěstí, že chodíš bosa. Protože přes ten pupek by sis ani ponožky nenatáhla, o botách už radši vůbec nemluvím...
Shinda právě pravou rukou nastartovala motor, předklon, recyklace se povedla, jenom dvakrát líznout, zpátky do sedu, znovu startuje, předklon - á teď je toho plná ruka a slastně olízat. Nic nesmí přijít nazmar.
Tak teď jsem se nasmála: Kamba vozí Moju jak pytel brambor. Vzala jí za zadní nohy a šup s ní na záda, samozřejmě opačně. Moja ale vůbec neprotestovala.
No teda jejkote mankote! Dva týdny tu nejsem a takové změny! Prcek už nevypadá jako E.T. mimozemštánek, krásně se mu natáhly vrásky v obličejíčku. Ale co je nejdůležitější - právě jsem viděla, jak se staví na zadní nožičky! To je šikula!
