Podívejte se v příštích dnech na mravence
Máme za sebou první měsíc v Evropské unii, a to je trochu brzy na závazné úsudky. Ale jedno je jisté: lidstvo v Evropě už bezprostředně neohrožují nesmyslné války, jak je známe z minulého století i z let předcházejících. Přemýšlel jsem o tom, co vlastně člověka vede k válkám, hledal jsem analogii v přírodě, ale žádné jiné zvíře kromě člověka a mravence se takhle chovat nedovede.
Mravenci ale mají řadu polehčujících okolností, protože nikdy nevedou organizovanou válku proti mravencům vlastního druhu a nevymýšlejí si rafinované metody mučení nebo terorismus. Nechci život v přírodě idealizovat, setkáme se zde také s různými - z lidského hlediska - nepěknými jevy a obmyslnostmi, ale to, co předvedl vysoce civilizovaný člověk zejména v posledním století, nemá v přírodě obdoby. Proti tomu je i takový narudlý mravenčí otrokář druhu Polyargus rufestens, zvaný též amazonka, učiněný břídil.
Mravenců je na zeměkouli asi deset tisíc druhů, u nás naštěstí jen asi sto, a nikdo se v nich pořádně nevyzná, přestože zde žijí už asi sto milionů let, tedy od dob dinosaurů. Musím se přiznat, že jsem sám pravou mravenčí válku nikdy neviděl, ale plně věřím vyprávění zesnulého odborníka Josefa Sadila, který měl u Chomutova vyhlédnuté bojiště, kde se za slunných letních odpolední pravidelně utkávali zmínění narudlí otrokáři hlavně s drobnějšími černošedými, neagresivními mravenci druhu Formica glebaria. Otrokáři rodu Polyargus mají strašlivá kusadla tvaru dvou zahnutých mečů, ti druzí mravenci jen lopadlovitá kusadla vhodná pro práci s hlínou a pro přenášení kukel. Bojovníci otrokářů vždy v určitou dobu vyběhli v malém počtu nejdříve na výzvědnou výpravu, vypátrali cizí mraveniště, vrátili se a zpáteční cestu si pečlivě značkovali pachovými žlázkami na zadečku. Po jejich návratu vyrazily po pachové stopě oddíly bojovníků rychlostí asi tři centimetry za sekundu, což je v přepočtu na člověka asi 26 kilometrů za hodinu, nahodilé obránce mraveniště rodu Formica povraždily, ukradly soupeři kukly a poklusem se vrátily domů. Uloupené kukly svěřily ve svém mraveništi domestikovaným otrokům, aby z nich vychovali další otroky, a ti pak pečovali o mraveniště i o další kukly, krmili otrokářské bojovníky, a dokonce je i bránili. Prostě ztratili identitu. Otrokáři se jen tak potulovali po mraveništi, leštili si krunýř a dali se od otroků krmit, protože se sami o sebe ani nedovedou postarat.
Ale na mravence se přesto nezlobte, nejsou všichni takoví. Většina z nich je slušná a pravidla Evropské unie v živočišné říši dodržují.
