Perla zvaná Barrandien
Když vyjedete ze Smíchovského nádraží směrem na Plzeň, brzy uvidíte vpravo na světlé skále zlatým písmem nápis Barrande. Po Joachimu Barrandeovi, železničním staviteli a hlavně slavném geologovi a paleontologovi, je pojmenován velký kus země – Barrandien. Je to perla, unikát. Když budete mít štěstí, najdete tu i zkamenělinu pravěkého živočicha. V Národním muzeu jich mají tisíce. Průvodcem po území i vzácných nálezech nám byl dr. Rudolf Prokop.
Barrandien je skutečně vzácnost, a to z toho důvodu, že na relativně velmi malém území tu máme celou školu geologie a paleontologie. Je sice pravda, že odkryvy nebo profily nejsou tak velké jako jinde na světě, za to je to úžasně pestré a i ty nejlepší nebo nejkrásnější profily jsou dobře dostupné autem, pěšky či dokonce tramvají. Je to území, kde jsou čtyři geologické útvary starších prvohor: starší kambrium, ordovik, silur a devon.
Prvohory, pro ty kteří nevědí...
...asi 540 – 350 milionů let. Kambrium představují suchozemské, později mořské a opět suchozemské sedimenty, od ordoviku se jedná o mořské sedimenty, a to od začátku ordoviku až do středního devonu, kdy potom moře ustoupilo, protože se chystal velký horotvorný pochod hercynský. To bylo na konci prvohor, kdy se vyvrásnilo obrovské pohoří, které se táhlo celou dnešní Evropou. A všechny ty sedimenty, které se tu miliony let usazovaly, se vyvrásnily a dodnes je proto máme zachované.
Barrandien je taková troska tehdy vzniklého pohoří. I moře se tehdy měnilo. Například nejstarší moře kambrické, hlavně ordovické, to bylo moře chladné, subpolární a mělo také subpolární faunu. Postupně se oteplovalo, pravděpodobně proto, jak se kra Českého masivu sunula směrem k rovníku. V devonu to už bylo tropické moře, s korálovými či houbovými útesy, hlavonožci, trilobity, ramenonožci, ostnokožci – ta fauna byla úžasně pestrá. Jediné, co zatím v těchto mořích chybělo, byly ryby a vyšší obratlovci.
Tak tady bylo dosti živo.
To bylo. A první, kdo se začal systematicky zabývat touto faunou, byl Joachim Barrand, který ji prostudoval, popsal a vyobrazil v obrovském díle Système silurien du centre de la Bohême.
Takže Barrande zpřístupnil tento kousek země vědeckému světu.
Doslova. Barrandien je dodnes modelové území pro starší paleozoikum celého světa. Barrandova skála, to je to unikátní odkryv, který ukazuje detailně zvrásněné vápence. Deska se zlaceným názvem Barrande tam byla instalována na Barrandovu počest v roce 1884, po jeho smrti.
Tady ve vitrínách se díváme na zkamenělé hlavonožce. Jak žili?
Hlavonožci byli draví, volně plovoucí tvorové. Lovili vše, co je obklopovalo – našli jsme třeba mlže nebo trilobity, kteří měli na těle jizvy, které jim způsobili právě hlavonožci.
Čeho si v rozsáhlých paleontologických sbírkách Národního muzea nejvíce vážíte?
Právě té sbírky jako celku. To společenstvo vám totiž řekne o dávném moři prakticky všechno – jak bylo hluboké, zda bylo slané, směr a rychlost proudů. Tamhle v rohu máme dva velké bloky vápence z lomu na Kosově u Berouna, jedem z nich váží asi 850 kg, druhý o trochu méně.
Z dálky vypadají jako obyčejný kámen, zblízka jako reliéf šíleného sochaře. Ale půvabný.
Jsou to unikátní vzorky, které v podstatě ukazují mořské dno staré asi 400 milionů let. Tady je taková dlouhá konická trubka, vypadá jako fagot dlouhý skoro 80 cm. To jsou také hlavonožci, s rovnou schránkou, populární orthoceři. Jsou krásně usměrněni proudem, podle toho můžeme zjistit směr proudu a i jeho intenzitu, podle toho, kolik proud unese nebo usadí se dá sílu proudu odhadnout. Jsou tu i odumřelé schránky plžů a mlžů.
Ještě bychom měli říct něco o Barrandienu. Jakmile člověk vstoupí do té oblasti mezi Příbramí, Plzní a vlastně až Prahou, měl by si uvědomit, že šlape po zbytcích neuvěřitelně bohatého života.
Například všude v Praze. V podstatě kdekoliv uděláte v Praze nějaký výkop, tam můžete najít ordovickou faunu.
A podívat se na ty zkamenělé divy můžete v Národním muzeu v Praze.
