Pavoučí města
Když o mně někdo řekne, že jsem pavouk, rozhodně tím nevyjadřuje obdiv nad intenzitou mého společenského života. Pavouka si všichni představují jako samotářské stvoření, které zapškle sedí uprostřed své sítě a číhá na nic netušící kořist. Takový obraz života pavouků nemá daleko k pravdě.
Pavouci jsou agresivní samotáři s kanibalskými choutkami. Vždyť i pavoučí námluvy nejednou končí bojem, ve kterém silnější samička sežere otce svých budoucích potomků.
V tropických krajích se ale střetneme s pavouky, kteří žijí velice společensky. V jihoamerických pralesích můžeme nalézt ve větvích stromů velké pavučinové koule obalující listy a jemné výhonky. Jsou to hnízda pavouka Anelosimus eximius. Na jednom stromě jich bývají desítky a ta největší měří v průměru několik metrů. Vytvářejí pavoučí města obývaná desítkami tisíc pavouků.
Na rozdíl od lidských metropolí plných násilí a konfliktů žijí pavouci ve svých městech ve vzájemné shodě. Společně si staví příbytky, společně loví kořist do pavučin. Spojenými silami také odvlékají ulovený hmyz do nitra hnízda, kde se nerušeně věnují jeho konzumaci. Dokonce i péče o potomstvo je u těchto pavouků kolektivní záležitostí. Pavoučí matky chrání malé pavouky bez ohledu na to, zda jsou to jejich vlastní potomci či nikoli. Stejně tak nečiní rozdíly mezi vlastními a cizími, když krmí mláďata potravou vyvrženou z žaludku. Tito pavouci spojují své síly i při zakládání nových kolonií. Na osadnickou výpravu se vydává obvykle skupina oplodněných samiček. Čím více se jich na zakládání kolonie podílí, tím větší je naděje, že nové pavoučí město bude utěšeně vzkvétat.
Pospolité pavouky najdeme i na jiných kontinentech. V pralesích afrického Gabunu žije pavouk Agelena consciata příbuzný našim pokoutníkům. Staví si na zemi několikapatrové pavučinové stany, jejichž střechy upíná k větvičkám keřů. Několik stovek obyvatel pavoučího stanu vážou tak silná společenská pouta, že vznik nové kolonie je možný jen násilným zásahem, např. když pavoučí hnízdo rozerve padající větev nebo je roztrženo a odneseno pryč zvířetem či ptákem.
Své kamarádské pavouky má i Austrálie. Pod kůrou suchých stromů najdeme pavučinová hnízda pavouků Delena cancerides, kteří se neustále drží v těsném kontaktu. Spolu vyrážejí na výpravy za kořistí a společně na ní pak hodují. Oč vřelejší vztah k sobě mají členové jedné pavoučí kolonie, o to nesnášenlivější jsou k obyvatelům jiných kolonií. V tom jsou ale tito australští pavouci vyjímkou. Zbývající druhy kamarádských pavouků jsou přátelské i k členům kolonií, s kterými se nikdy nestřetli a neváže je s nimi příbuzenské pouto.
Biologové zatím popsali asi 34 tisíc druhů pavouků. Jen necelé dvě desítky z nich ale dokážou vést skutečně pospolitý život. Proč se kamarádství mezi pavouky nerozšířilo? Proč se nenaučili spolupracovat třeba nám dobře známí křižáci? Předpoklady pro spolupráci dostávají do vínku všichni pavouci. Pavoučí samičky kladou vajíčka do pavučinového zámotku a v prvních fázích života jsou mláďata donucena žít v této pavučinové peřince pospolitě. Proč tento způsob života později opouštějí?
Jednu z velkých překážek pro vzájemnou spolupráci představuje u mnoha pavoučích druhů stavba plochých geometricky přesných loveckých sítí, jaké snová například i náš křižák. Takovou síť nemůže společně stavět několik pavouků a už vůbec nepřipadá v úvahu, aby ji sdíleli při lovu kořisti.
Krajně nepravděpodobné je i kamarádství pavouků mimo tropy, protože jen v teplých krajích se nabízí dost kořisti, o kterou se mohou spolupracující pavouci podělit. I tak se stává, že na některé členy pavoučích společenství nezbude při dělení kořisti dost velká porce a tito pavouci pak strádají hladem. Ani pak ale pavoučí komunitu neopouštějí. Život mimo společenství by byl zřejmě mnohem krušnější.
Dvě desítky druhů kamarádských pavouků představují jen vyjímku, která potvrzuje pravidlo o samotářském pavoučím životě. Ale až o mně příště někdo zase řekne, že jsem pavouk, zeptám se ho, jestli nemá na mysli gabunského pokoutníka Agelena consociata. Pokud ano, budu se muset vážně zamyslet, jestli to se svou společenskou aktivitou nepřeháním.
