Parma obecná
Parma je mezi sportovními rybáři poměrně ceněnou rybou, což je dáno její velkou bojovností. I malá parma dokáže obratně využívat proudů. Jakýpak musí být souboj s většími kusy! Milovník přírody, spisovatel a rybář Štěpán Neuwirth vypráví o takovém souboji právě s parmou.
Štěpán Neuwirth: Řeka když odolává létu, dělá to fantastickým způsobem. Zaútočí na brodech, aby si vytvořila kyslíkovou zásobu, a do těch brodů potom vjíždějí ostroretky a také parmy - a parmy, to jsou ryby které zbožňuji.
Už od mládí, když mě tatínek vodíval k Odře, pozorovali jsme ty dobromyslné ryby jak krouží v takových brodech, jak odvalují kameny. Mají zvláštně uzpůsobenou tlamičku, s ústy posazenými dole, stavějí se na hlavu, takže člověk potom vidí, jak ploutvemi mávají v proudu a požírají všechno, co se pod tím kamínkem pohne.
Parma je ještě jinak zvláštní ryba. Při lovu nebere vždy. To člověk může dělat všechno možné, může se snažit, ale přijdou dny a týdny, kdy neťukne. A pak nastane pár dní, většinou po povodni, kdy je voda ještě zakalená, ale začíná klesat, a parmy, možná protože jsou vyhladovělé, začínají brát. Vždycky jsem se na takové dny těšil, ne proto, že bychom parmu snědli, její maso nepatří zrovna k nejlahodnějším, ale je to úžasný bojovník.
Po bouřce, která trvala do půlnoci, jsem už nešel spát. Jen jsem čekal, až nastane ta hodina, kdy můžu za rybami s prutem, kdy tam mohu rozbalit rybářské nádobíčko. Jakmile to nastalo, sedl jsem na kolo a jel. Ještě byla tma a klid. Sedl jsem na stoličku na takovém kamenitém podloží a slyšel jsem jenom řeku jak šumí a viděl trochu brod jak pění. Nachystal jsem návnadu a poslal ji dlouhým švihem daleko před sebe. Dopad olůvka a klid. Není vidět ani špičku prutu, protože oči jsou ještě unavené. Ráno sice už začíná šíráním, ale přece jen v hlubokém podbřeží oderských meandrů toho moc vidět není. Slyšíte, jak si řeka pohrává s vlascem, jemně to bzučí, potahuje, drnčí, prut se v rukou chvěje.
A najednou uslyšíte to volání dalekých, hlubokých vod. Je to jako kdyby vás dítě zatáhlo za ruku, tak jemně, ale přesto důrazně:" Táto pojď ke kolotoči, pojď! Znovu se to opakuje a je to ještě důraznější - to už se dítě zlobí. Potom přijde hrubé škubnutí a ryba je tam a vy reagujete zásekem. Ten moment je nejkrásnější, protože se do vás opře obrovská síla. Teď nemluvím o malých parmičkách, ale o rybách, které mají 3, 4, i 7 kilogramů, a když se taková raketa opře u dna do toho prutu, pak máte co dělat.
Brzda vrčí v ranní polotmě, někam ujíždí vlasec. Syčí, řeže vodu, ryba jde dolů, nahoru, proti proudu a trvá to minutu, dvě, trvá to pět minut, až ji nakonec přece jenom unavíte, protože pro stokilového člověka ty její 3-4 kg zase tolik neznamenají. A v tu chvíli se hladina rozrazí, už vidíte tu žraločí ploutev českých vod, vidíte záblesk žlutavého břicha a ryba pluje ke břehu a vy jdete k ní. Poklekáte na oderský štěrk, dotýkáte se jí poprvé rukou. Někdy takovou bojovnici vracím. Víte, ono mít parmu v rukou a cítit, jak je unavená, jak je vyčerpaná a při tom, jak je pevná, jak je pružná, to je něco nádherného. Tak letní ryba dostává svobodu a já se zase mohu těšit na příští setkání.
Parma obecná (Barbus barbus) obývá střední pásma řek (tzv. parmové pásmo), a to úseky s tvrdým kamenitým dnem. Vyskytuje se v podstatě na celém našem území, v některých oblastech je ale vzácná a celoročně hájená. Svojí anatomií je uzpůsobena k životu v tekoucích vodách, zejména u dna. Má štíhlé, válcovité tělo, její rypec je poměrně dlouhý. Masitá tlama ve spodním postavení je vybavena čtyřmi vousky. Parma dorůstá průměrné délky do 50 cm a hmotnosti kolem 1-2 kg, ovšem největší úlovky dosáhly až 100 cm a vážit i 10 kg.Parma žije v hejnech. Potravu si hledá v proudu, při jejím shánění je schopná obracet i větší kameny. Živí se larvami vodního hmyzu, měkkýši, korýši i drobnými rybami. Aktivnější se stává při vyšším stavu vody, kdy sbírá živočichy splavené ze zatopených míst.
