Památník obětem internace v Králíkách
Mezi nejtemnější období naší novodobé historie bezesporu patří padesátá léta. Čas politických procesů, poprav, dlouholetých žalářů a internací - pro ty, kdo neladili s budovatelským duchem doby. Totalitní moc ničila životy lidem ze všech společenských vrstev, a jednou z nejpronásledovanějších skupin byli kněží, řeholnice a řeholníci. V rámci akce "K" byly na mnoha místech naší země zřizovány tzv. centralizační kláštery pro mužské a ženské řády a kongregace. Tam, v izolaci a tvrdých podmínkách, strávili jejich příslušníci dlouhé roky, zatímco život šel dál... Na jednom z takových míst, v klášteře na Hoře Matky Boží v Králíkách, se nyní zřizuje Památník obětem internace.
Podívejte se do mapy: Králíky najdete v malebném sice, ale syrovém kraji, v nejvýchodnějším cípu Čech, do Polska a na Moravu coby kamenem dohodil. Člověku by se skoro chtělo říci: "Bohem zapomenutý kraj" - kdyby to nebyla taková ironie osudu... V klášteře na Hoře Matky Boží v Králíkách byl v padesátých letech jeden z mnoha internačních táborů, pro představitele Redemptoristů, Jezuitů, Františkánů, Benediktinů, Těšitelů a dalších mužských řeholních řádů. Tam, do špatně přístupných končin, je totalitní moc uklidila.
Dominik Duka: „Život na Hoře matky Boží není úplně jednoduchý: protože od konce listopadu do prvních jarních dnů žijete ve sněhu a v trvalé mlze. Takže toto místo bylo vybráno proto, aby ukrylo všechny ty stopy pronásledování...“
V takovéto izolaci, jak ji popisuje arcibiskup Dominik Duka, žili celé roky lidé, vytržení ze svých životů, ze svých řádů, z míst, kde dosud žili a působili. Mladší řeholníci skončili u pétépáků na nucených pracích, s řeholníky v Králíkách, ale také v Želivi, Oseku, Fulneku, Broumově, Jablonném v Podještědí nebo v České Kamenici, se zacházelo jako s vězni. Cenzura, otrocká práce v zemědělství i ve výrobě v okolí, převýchova, marxistická školení, nulová komunikace se světem. To všechno až do roku 1961, kdy poslední z nich byli z internace v Králíkách propuštěni. Je to historická zkušenost s totalitou, která nesmí být zapomenuta! I proto záštitu nad projektem památníku obětem internace, kromě Dominika Duky, převzal také europoslanec Jan Zahradil.
Jan Zahradil: „Tak o mně je známo, že jsem člověk velmi sekulárního zaměření, rád vedu disputace se svými věřícími kolegy nebo přáteli... Myslím si, že tady ani tak nejde o to, jestli je někdo věřící nebo nevěřící, spíše jde o to, že tady máme nějaký společný historický prožitek, který bychom neměli zapomenout, a měli bychom se snažit ho předat příštím generacím. A když vidíte to místo, když máte možnost si to opravdu osahat a procítit, tak je to vždycky lepší, než si o tom jenom číst v nějaké učebnici.“
Památník obětem internace je nyní ve fázi budování, mimochodem za vydatné pomoci dobrovolníků. Jeho zřizovatelem je Muzeum opevnění - Pěchotní srub KS14 Králíky. S ředitelem muzea Richardem Sichou jsme mluvili o tom, že lidé pořád málo vědí, jak totalitní režim zacházel s duchovenstvem...
Richard Sicha: „Zase bude trvat desítky let, minimálně tolik let, kolik trvala ta devastace, až se vrátí zájem lidí o toto. Protože jak může někoho zajímat, jak byli perzekuováni řeholníci nebo kněží, když nikoho ani nezajímá, že takoví lidé jsou součástí našeho veřejného života!“
Památník obětem internace na Hoře Matky Boží v Králíkách bude otevřen v roce 2012 jako připomínka těch, kdo trpěli za svou víru. Jako memento před praktikami totality.
Památník obětem internace v Králíkách
