Opět na návštěvě v pavilonu
Asi nepotěšíme milovníky napětí, nečekaných zvratů a vypjatých situací. Minulé měsíce v pavilonu totiž nepřinesly žádnou mimořádnou událost. Gorilí skupina je v naprosté pohodě. Skoro by se chtělo lakonicky nadhodit: "Všechno při starým".
Přesto však nemůžeme říci, že by se zde nic nedělo. Posuďte sami. Mláďata se intenzivně rozvíjejí. Tatu už začal stačit Mojině energii a neutuchajícímu elánu. Už jí rozhodně neslouží jen na "pokusy", jak tomu bylo dříve, když se Moja poměrně vážně a poměrně často zajímala o to, co takové gorilí mládě všechno vydrží. Tatu už umí být sestře rovnoprávným a plnohodnotným spoluhráčem při nejrůznějších zábavách, stejně jako vynikajícím spojencem, když je potřeba pozlobit dospělé. Ti dva si spolu velmi často hrají. A zkušenost s tím trochu drsnějším počátečním zacházením Tatu v životě jako když najde. Jednou bude vůdcem tlupy a jistě díky Mojině škole bude odolnější a lépe vybaven pro řešení nejrůznějších situací.
Moja sice pomalu dospívá, ale zatím stále ještě věnuje spoustu času blbnutí (jak vždycky říká Marek Ždánský) a z reakcí dospělých získává mnoho zkušeností. Richard jakoby pochopil, co všechno obnáší role milujícího otce, věnuje se svým potomkům stále intenzivněji. Velmi často ho můžete pozorovat, jak si s oběma mláďaty hraje - většinou se nechá vtáhnout do nějaké jejich kratochvíle. Pravda, nepřetrhne se při tom, ale evidentně ho to těší.
Ani svoje další povinnosti vůdce tlupy nezanedbává. Pravidelně a často se páří se Shindou. Zatím ale jejich snažení nenese plody - všechny prozatím vykonané testy Shindinu graviditu vyloučily. I když se hledají možnosti, jak jí pomoci, veterinář zatím doporučil počkat, nechat věci přirozený vývoj. Shinda by podle všech prohlídek měla být zdráva a její biologické hodiny zatím dovolují nějaký čas vyčkávat.
Co se týče Kamby, zdálo se sice, že několik předchozích týdnů nebyla ve své kůži - měla špatnou náladu, zlobila při chození na jídlo - ale Marek u ní vyloučil nějaké trvalé změny povahy, dnes je již vše v pořádku. Každý z nás si asi občas prožívá svou chvilku špatné nálady či deprese, a v tomto ohledu na tom zřejmě budou gorily podobně. A nezapomeňte, že Kamba má Moju. Ta ji ze všech splínů velmi rychle vyvede. Dříve jsme jejich vztah popisovali jako tetičkovský či babičkovský, dnes se skoro zdá, jako by Kamba přijala Moju za své mládě. A Moja se ráda chodí pochovat (a taky napít mléka), když má tu možnost. A když Kijivu zákonitě věnuje maximum péče mladšímu Tatuovi.
Pokud bažíte po novinkách, vezměte, prosím, zavděk alespoň následujícími informacemi. Jistě jste si všimli, že během zimy se podařilo nad vstupem do výběhu, kde gorilí rodina tráví poměrně hodně času, vybudovat stříšku, která je ochrání před deštěm i přílišným sluncem. Gorilí rodina už byla venku, a to v polovině března, kdy se zdálo, že zima je už definitivně na ústupu. S procházkou se čekalo do té doby, než rozmrzne voda ve vodním příkopu. Gorily by se při vstupu na led mohly propadnout nebo jinak zranit, pokud by vydržel, hrozilo by , že přece jen podlehnou zvědavosti a vydají se na průzkum okolí výběhu. Z prvního jarního sluníčka se radovali všichni, jen Richard, tradičně nedůvěřivý a možná trochu líný, zůstal u vchodu a do obhlídky výběhu po zimě se nepouštěl. Snad se již počasí umoudří a budeme moci celou tlupu vídat venku každodenně. Plánovaná obnova parkosů a prolézaček ve vnějším výběhu, spolu s obnovou některých dřevin, přijde na řadu teď zjara, zimní období nebylo pro takové budování vhodné. Ostatní velké plány, o kterých mluvil Marek Ždánský, zůstávají zatím nerealizovány, jejich uskutečnění by ale bylo jistě žádoucí (jako například vybudování druhého výběhu).
Já vím, na přední strany deníků a na palcové titulky to nevypadá, ale věřím, že my všichni gorilí příznivci tyhle zprávičky umíme ocenit. Především totiž znamenají, že je o gorily dobře postaráno a že se jim v podmínkách pavilonu daří dobře.
