Odvážný příběh Edice Expedice
Tablety, knihovny, internet, paláce knih… když dostaneme na knihu chuť, možností máme víc než kdy předtím. V sedmdesátých letech minulého století jste ale u nás řadu kvalitních knih sehnali jen ilegálně. A to pouze díky odvaze lidí, kteří v komplikovaných podmínkách tvořili samizdatová nakladatelství či ediční řady. Dějiny ilegální ediční řady, která patřila v Československu mezi nejdůležitější, ale i motivace jejích tvůrců, přibližuje čerstvě vydaná kniha Příběh Edice Expedice.
Samizdatovou Edici Expedici založil v roce 1975 Václav Havel s okruhem přátel. Jejich motivace přibližuje autorka Příběhu Edice Expedice − Gabriela Romanová.
„Organizátoři chtěli vydávat díla autorů, kteří tu byli zakázaní. Za tímhle motivem je ale ještě hlavní, což je jejich vzdor proti totalitnímu režimu, který tu byl. To mi přijde úžasné, že se ti lidé nebáli založit podnik, který byl ilegální a pro ně hodně nebezpečný, když se začali starat o knihy, které byly v 70. a 80. letech v Československu zakázané.“
Vedle Václava Havla byla pro vznik Expedice klíčová Daňa Horáková, studentka Filozofické fakulty, která se první tři roky starala o celkový chod nakladatelství.
„Dávala ty rukopisy písařkám, potom je tzv. snášela, což znamená, že řadila listy knížek a pak je odnášela do knihvazárny a rozdávala okruhu známých.“
Opisovači, vazači nebo roznašeči – ti všichni museli být z pohledu organizátorů důvěryhodní, ostatně mezi písařkami byly i manželky některých z nich. Co ale kromě přátelství tyto lidi motivovalo k tak riskantní práci, která byla sledována tajnou policií?
„Já myslím, že to byla snaha pomoci něčemu, co jde proti režimu jako věc zdravého rozumu, snaha o vydávání textů, které byly kvalitní a dávaly na svět, filozofii a na literaturu jiný pohled, než byl ten státem uznávaný.“
Edice Expedice vynikala tím, co jí vtiskly osobnosti bratří Havlů a jejich přátel. Byli to lidé filozofičtěji zaměření, s hlubším hodnotovým zázemím.
„Když to třeba člověk srovná s Petlicí Ludvíka Vaculíka, tak tam vycházela hlavně beletrie. V Expedici vycházel třeba filozof Jan Patočka, o jehož texty se staral student jeho podzemních univerzit Ivan Chvatík.“
Přímo filozoficky či duchovně ale Expedice zaměřená nebyla, byla totiž především pokusem, jak udržet československou literaturu na kvalitní a originální úrovni.
„Často jsem narazila na odpověď, že do edice vzali to, co bylo dobré. Nejdůležitějším kritériem byla kvalita textu, ať už se jednalo o překlady zahraničních autorů, nebo třeba první sbírky mladého Jáchyma Topola…. Expedice byla řekněme více akademická, nebyl to obyčejný samizdat, který vydává jakékoli básně z hospody, ale zároveň nebyla zaměřena ani čistě na filozofické texty. Ta škála žánrů byla hrozně široká.“
Kniha Příběh Edice Expedice umožňuje nahlédnout do chodu projektu, přibližuje ale i motivace jeho tvůrců skrze řadu rozhovorů.
