Odpovědi na vaše dotazy - pošesté
Neradi bychom vám dlužili odpovědi na vaše otázky, pokusíme se je tedy opět zodpovědět. Vždy jsou nám nápomocni odborní poradci a hlavně Marek Ždánský, který ví o gorilách snad opravdu všechno. A tak i my si díky vašim dotazům rozšiřujeme obzory.
Zajímají vás rozdíly v chování mezi nížinnými a horskými gorilami. Opravdu existují, ale týkají se spíše sociálního systému ve skupině, než zvýšené agresivity vůči lidem. Gorily obecně patří mezi nejméně agresivní primáty s dobře rozvinutou socializací. Sociální struktura horských goril je specifická svojí velkou soudržností, na níž má zásadní podíl stříbrohřbetý samec. Tlupy gorily nížinné jsou variabilnější, mnohem zřetelněji se v nich projevuje vliv příbuzenských vztahů, což platí zvláště ve vztazích mezi dospělými samci - kromě jednosamcových či věkově strukturovaných skupin existují u nížinných goril také vícesamcové, mnohosamco-samicové varianty uspořádání aj. Proč mohou lidé pozorovat horské gorily z blízké vzdálenosti, aniž by se museli obávat jejich útoku?
Horské gorily patřily již od 60. let k vůbec nejohroženejším živočišným druhům na světě. Proto jim byla a je věnována mimořádná pozornost. Staly se cílem zkoumání řady přírodovědců, díky jejichž přítomnosti si začaly gorily na lidskou přítomnost zvykat. Aby se předešlo pytláctví, byli do záchrany horských goril zapojeni místní obyvatelé. Ochrana se pro ně stala výhodnější než lov. Mnozí z nich se již poměrně dlouho živí jako průvodci skupin či jednotlivců právě na výpravách za gorilími tlupami. Například v národním parku Virunga žije šest tlup goril horských, které jsou zvyklé na pravidelné návštěvy lidí a které vědí, že člověk není jejich nepřítel. Jejich tlupy jsou dokonce úspěšnější a rozmnožují se lépe než ty, které se raději drží od lidí dále. Dlužno ale podotknout, že ne všechny zdejší gorilí skupiny jsou k takovým návštěvám tolerantní. U některých je reakce samce skutečně nepředvídatelná, a průvodci takovou skupinu raději nevyhledávají. A jsou-li ve skupině novorozená mláďata, může výhrůžně zaútočit i jinak klidný samec - pak nezbývá než takovou situaci plně respektovat a jít mu z cesty. Základním důvodem, proč tedy nížinné gorily nejsou ochotny tolerovat člověka v blízkosti svého teritoria, je nezvyk na lidskou společnost, bohužel někdy také předchozí negativní zážitky. Protože gorily si zkušenosti pamatují a jsou schopny si je předávat.
S tím souvisí i váš dotaz na paměťové schopnosti goril. Gorily mají a používají jak krátkodobou, tak dlouhodobou paměť. Jen asi přemýšlejí v trochu jiných relacích než my lidé. Určitě je pro ně důležitější včlenění do skupiny a zaujmutí určitého místa v hierarchii. Tak vnímají sebe sama - v přítomnosti, na konkrétní pozici. Jakmile opustí svou původní rodinu, otce, matku a další příbuzné, ti přestávají být pro přežití důležití. Jedinec se stává součástí nového společenství, a i když se nám to může zdát smutné, asi by po letech těžko svoje blízké poznal.
Pamatují si naopak to, co je pro ně podstatné. A jsou schopny si zkušenost nějakým způsobem předat, to je neméně významné. Dian Fossey ve své knize uvádí: "Zdá se, že některé gorilí skupiny si dávají na pasti větší pozor než jiné; snad mají větší zkušenosti s tím, co takové divné věci mohou natropit. Jednou jsem pozorovala skupinu, která záměrně změnila směr cesty, aby se vyhnula jasně viditelné řadě ohnutých bambusových tyčí, z nichž každá byla spojená napjatým drátem s osudnými smyčkami." Marek Ždánský zaznamenal podobnou zkušenost. Ve výběhu dělí gorily od vodního toku elektrický ohradník. Kamba se ho jednou omylem dotkla a od tohoto nepříjemného zážitku se ohradníku vyhýbá celá skupina.
Zaznamenali jste zranění na ruce jedné ze samic. Marek Ždánský mě informoval, že i když se po většinu času zdá život v tlupě harmonický, jako v každé skupině tam vznikají různé hádky a rvačky. Taková drobná zranění jsou proto u všech dospělých členů gorilí tlupy běžná, ošetřovatelé je nijak nedesinfikují a nechají je přirozeně zahojit. Pokud jste pozorovali nějaké olizování či vykousávání rány, gorily si tak samy či navzájem ránu čistí. Špatná nálada a nevraživost občas postihne každého z nich. Nedávno zlobila se svými náladami Kamba - útočila u jídla, byla nepříjemná na Kijivu aj., za několik dní jí vystřídal Richard, když agresivně vystupoval proti samicím. A tak je součástí nelehké práce ošetřovatele rozpoznat, kdy si gorily dokážou mezi sebou vše vyříkat, aniž by došlo k vážným zraněním, a kdy už je nutné do sporu zasáhnout zvenku.
Pokud se zajímáte o život goril nejen v pražském pavilonu, ptejte se. Vašim dotazům budeme samozřejmě věnovat pozornost i v letních měsících. Nebudete ošizeni ani o pravidelné články, a i když čtvrteční magazíny přes léto vysílány nebudou, můžete se v tomto období těšit na občasná speciální videa!
