Oceán nemá jednu barvu
Teď v létě vás v nedělních Dotecích víry hladíme po duši - vzpomínáme na dobře a zajímavě prožité chvíle o dovolených - s lidmi, kteří mají co sdělit druhým. Páter Miloslav Fiala dodnes nejraději myslí na první dovolenou po pádu komunismu. Byla to totiž zároveň jeho první cesta do Ameriky...
Miloslav Fiala: "Úchvatný pohled nad tím oceánem! Oceán nemá jednu barvu - z temné modři ve dne přecházel do jemné zeleně, pak do temné zeleně... a mezitím byly prokresleny bělavé pruhy vln. To byl úchvatný pohled: svobodná vodní pláň, my jsme byli osovobozeni od komunismu a teď jsme se vydávali do Nového světa. Na ten pohled do smrti nezapomenu... Pak už moře ztemnělo, jenom dole jsme tu a tam pozorovali osvětlené lodi, pak nás uvítalo kanadské pobřeží, New Foundland a snad Toronto, množství světel, zasněžená Kanada. S kaňony, které byly prokresleny zřejmě bělavou masou sněhu. Tam jsme se otočili o devadesát stupňů, protože se letí nejkratším směrem - Země je kulatá - a přistáli jsme na jednom velkém letišti ve Spojených státech."
Tak takhle vnímá let člověk se smyslem pro krásu a zároveň technicky založený... Miloslav Fiala měl také možnost v Americe nahlédnout do způsobu života tamních lidí, a některé věci jej ohromily.
Miloslav Fiala: "Co bylo zvlášť dojemné a nezapomenutelné: Byli jsme na vyřazení absolventů Katolické univerzity, ve velké hale, kde byly dva tisíce hostů, napochodovala nejdříve americká vlajka, kterou nesl jeden student tmavé pleti, po boku měl kolegy v zelených uniformách (město se jmenuje Green Bay - čili Zelený záliv - blízko Michiganu), takže všechno bylo v zeleném... Byly slavnostní řeči a děkování, studenti dostávali diplomy. A velký okamžik, velký okamžik tamějšího amerického humanismu byl, když jeden student, vozíčkář, přijel na vozíčku na podium pro diplom - a dva tisíce lidí vstaly - jako na povel!"
V Chicagu byl Miloslav Fiala ubytován ve studijním domě, blízko tamější teologické fakulty. A zase překvapení:
Miloslav Fiala: "Například: studijní dům se přes den nezamykal, i když byl úplně prázdný! Studenti odešli na fakultu, jejich vedoucí také někam šel a tak jsem se ho ptal, jak je to možné, že nezamykají, a on říká: ,Podívejte se, když sousedi budou z naší ledničky něco potřebovat, tak samozřejmě nebudou čekat, až my se vrátíme! Tak si to vezmou, večer nám to vrátí. Tady to funguje...' Byla tam řada takových pozitivních dojmů... Samozřejmě, že jsme to brali s určitou rezervou - ne všechno, co se leskne, je stříbro - ale taková ta otevřenost, vstřícnost a fakticita i v rozhodování a chování - ta byla tedy příkladná."
A příkladné bylo i dnešní prázdninové vyprávění patera Miloslava Fialy, díky za ně.
