O svatbě

Je to přirozené, zdá se to normální, že si muž bere ženu a žena muže, ale čím více nad tím přemýšlím, tím více se mi to zdá podivuhodné. Dva cizí lidé se rozhodnou, že budou spolu žít a zaváží se k tomu slibem, který platí až do smrti. V tom je vyjádřená ohromná důvěra v druhého a ušlechtilé předsevzetí. Dalo by se říci, že právě v tuto chvíli dostalo to nejlepší ve mně nejvíce místa. Proto snad ani nepřekvapí, že i na stránkách Bible je svatba ceněná. Z několika veršů Starého zákona vytušíme, že svatba obvykle trvala sedm dní, odehrávala se v kruhu většího množství hostů v družné a hlučné zábavě. Zpívali se i svatební písně, které opěvovaly ctnosti a krásu ženicha a nevěsty. Byla to tedy významná a zapamatovatelná událost. Je pochopitelné, že se svatba stala i předmětem alegorie a přirovnání. Zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina, píše například prorok Ozeáš. Ježíš mluví v jednom podobenství také o svatbě. "Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu." A když je to podobenství, můžeme se i ptát, kdo je míněn tím králem a kdo tím synem. Ve Zjevení svatého Jana k tomu nalezneme zajímavý verš: "Slyšel jsem zpěv ohromného zástupu - radujme se a jásejme, přišel den svatby Beránkovy." A my víme, že už Jan Křtitel označil Ježíše jako beránka, který snímá hříchy světa. A také víme, že ho označil i za ženicha a Ježíš se tomu nebránil, dokonce si toto označení i přisvojuje. "Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi?", ptá se. Podobenství o králi, který vystrojil svatbu svému synu, je jak vidno podobenstvím o Ježíšově poslání, o něm samotným. Král-Bůh vystrojil svému synu - Božímu Synu - svatbu. A v podobenství dále čteme: "Král poslal služebníky aby svolali hosty na svatbu, ale oni nechtěli jít. Poslal znovu jiné služebníky se slovy: 'Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!' Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: 'Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.'Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: 'Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?' On se nezmohl ani na slovo.Tu řekl král sloužícím: 'Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů. Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených."

Pokračujme ve výkladu. V podobenství už víme, kdo je králem, kdo je ženichem, slyšeli jsme o hostech, ale nevíme, kdo je nevěsta. V celém textu o ní není žádná zmínka, ani náznak a jak všichni dobře víme, svatba bez nevěsty není možná. Ale protože je to podobenství, musí být nevěsta někde ukryta a je na našem důvtipu ji objevit. Při biblické svatbě byl velmi důležitý průvod z domu nevěsty do domu ženicha. A takový průvod bychom mohli vidět ve služebnících, kteří šli svolat hosty. Vždyť přicházeli až k nim domů. To by pak ovšem znamenalo, že by se z hostů postupně stávala paradoxně nevěsta. A je fakt, že ani skutečnou nevěstu nikdo neviděl a nepoznával, protože byla po celou dobu průvodu zahalena závojem.

I když se to zdá podivné, prorok Izaiáš mluví v 25 kapitole o velké hostině s tučnými hody a s výborným vínem, kterou Hospodin vystrojí všem národům a pozor - sejme závoj, který je halil. Jako ženich nevěstě v den svatby. Jedině tak můžeme pochopit, proč ti, kteří odmítli na svatbu přijít kvůli svým starostem o pole a obchody na to doplatili ztrátou svého života. Minuli se se svým nejdůležitějším dnem. Jedině tak pochopíme, proč byl vyhozen člověk, který sice na svatbu přišel, ale neměl svatební roucho. Může být nevěsta bez svatebních šatů? Jistěže ne a už ve zmiňované knize Zjevení je o nevěstě řečeno: "byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Jen ho přijmout.

Můžeme už tedy klidně říci, že nevěsta, choť Beránkova, je celé společenství věřících a tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých, jak dodává opět kniha Zjevení. A my k tomu na závěr můžeme už jen zmínit Ježíšovu větu: "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj."