O samici Gaie
Gorily žijící v pražském pavilonu - Richarda, Shindu, Kijivu, Moju i Kambu, deponovanou sem ze Dvora Králové, už všichni příznivci Odhalení důvěrně znají. Ale málokdo ví, že pražské zoo patří ještě samice - Gaia, která pro změnu dlouhodobě žije v La Vallée des Singes ve střední Francii.
Na La Vallée des Singes narazíte zhruba v polovině cesty z Paříže do Bordeaux u městečka Romagne poblíže Poitiers. Je to krásný přírodní park s chovem mnoha druhů exotických zvířat. Mají zde i rodinu goril nížinných, pro kterou vybudovali vlastní ostrov. Rodina se skládá z dominantního samce a tří dospělých samic, které mají shodně po dvou mláďatech.
A právě jednou z těchto samic je i pražská Gaia, jejíž osud má spoustu společných rysů s Kambou. Obě se narodily ve volné přírodě v afrických pralesích a byly odchyceny jako zhruba roční mláďata. Obě jsou tudíž z hlediska genetické výbavy velmi cenné pro odchov další populace goril nížinných chovaných v zajetí. Stejně jako Kamba i Gaia zůstávala dlouho bez potomstva. Svého prvního mláděte se dočkala až ve věku 31 let, tedy jako poměrně stará prvorodička. (Jenom pro srovnání uvedu, že pokud se mládě letos šťastně narodí Kambě, bude mít matku dokonce 35letou.)
Gaia nakonec ve Francii porodila dvě mláďata, obě samičky - Kwanzu v roce 2002 a Miliki v roce 2006. Porody proběhly celkem snadno a rychle. Doba mezi začátkem kontrakcí a narozením mláděte nebyla delší než jedna hodina. Gaia si věděla se vším rady. Mládě neupustila na zem a hned po narození ho očistila. Jenom jednu věc nechápala - neuměla přiložit mládě k prsu, aby mohlo sát. Nosila ho hlavičkou daleko od prsů nebo dokonce obráceně, zády k sobě. Situace začínala být kritická. Ošetřovatelé v La Vallée des Singes se snažili situaci všemožně zachránit. Ukazovali Gaje průběh kojení na sobě za pomocí plyšové opice, ale bez výsledku. Rozhodli se tedy Gaju uspat a přiložit mládě k jejímu prsu. Malá Kwanza hladově sála. Ale když se Gaia probudila, vrátila se situace do starých kolejí. Gaia byla starostlivá matka až na to, že neuměla svého potomka nakrmit. Nezbývalo nic jiného než mládě samici odejmout a odchovat ho na umělé výživě. Obvykle se tato předčasně odstavená mláďata posílají do Stuttgartu, kde pak vyrůstají společně. Pro gorilího potomka je sice špatné opustit svoji přirozenou gorilí rodinu a žít jen ve skupině osiřelých mláďat, ale stále je to mnohem lepší než zůstat v úplné izolaci, což zpravidla znamená žít v rodině ředitele zoo.
Ošetřovatelé v La Vallée des Singes se však odhodlali k něčemu dosud nikde nevyzkoušenému - odchovat mládě izolovaně s perspektivou, že ho v budoucnu vrátí jeho přirozené rodině. Proto ho denně přinášeli do gorilího pavilonu a tam ho vzájemnými pohledy či dotyky přes mříž nechali komunikovat s jeho matkou i ostatními členy rodiny. Šlo o to, aby dospělé gorily Kwanzu stále vnímaly jako svou vlastní. Aby se mládě nezačalo identifikovat s lidskou populací, byl minimalizován počet lidí, kteří s ním přicházeli do styku, na zcela nezbytný počet.
Po sedmi měsících, kdy už malá Kwanza dokázala bezpečně chodit, ji ošetřovatelé vrátili matce. Ta ji hned přijala a vzala do náruče. Nadále nechala mládě chodit k mřížím, skrze které ho lidé uměle dokrmovali z lahve.
Bohužel se úplně stejný příběh stal i o čtyři roky později s druhým Gajiným mládětem - samičkou Miliki.
Jana Vermeera, ředitele parku v La Vallée des Singes jsme se zeptali, zda je možné si z tohoto příběhu vzít nějaké poučení pro budoucí mateřství Kamby. "Poradil bych pražské zoo, aby byla v co nejužším kontaktu se zahradami, které mají s odchovem goril zkušenosti. V případě komplikací budou vědět, kam se obrátit s žádostí o radu. Je důležité mít připravený krizový scénář a vědět, kdy je správná chvíle zasáhnout. Mláďata goril jsou velmi cenná a Kambino mládě je pro populaci goril v Evropě zvláště důležité. Musí udělat vše pro to, aby mládě úspěšně odchovali a aby, pokud možno, vyrůstalo s matkou Kambou."
