O gorilí mluvě
Při zamýšlení se nad gorilími komunikačními schopnostmi jsme většinou zmínili jen gesta, která bývají jednoznačná a nám lidem dobře srozumitelná. Možná i proto, že pokud se podařilo nějaké bližší dorozumívání s gorilami, bylo uskutečněno za pomoci znakové řeči.
Gorily ale přece nejsou němé jako ryby a dorozumívají se také celou řadou hlasových projevů, které nám lidem sice nejsou zcela jasné, ale které jako komunikační prostředek určitě slouží gorilám bezvadně. Třebaže gorilí řeč není artikulovaná, a máme tak před nimi vývojovou výhodu (zneužíváme ji až běda), a třebaže je těžké konkrétním zvukům přiřadit jednoznačný význam, primatologové si všimli mnohých hlasových projevů - některé z nich se ozývají jen v určitých situacích, a alespoň v této spojitosti si lze udělat o gorilí mluvě představu.
Řev Tak lze nejvýstižněji popsat zvuk, který vydává stříbrohřbetý samec a dorůstající černohřbetí samci. Jedná se o kaskádu zvuků nízkých tónů, které samci vydávají široce otevřenými ústy, jsou-li ve stresu nebo se cítí ohroženi. Když gorilí skupina vidí svého vůdčího samce, jak takhle řve na protivníka, schová se za jeho záda.
Jednotlivé zařvání, jakési vyštěknutí či jednoslabičný výbuch, vydávají také samci, jsou-li ve stresu nebo v náhlé situaci, která jim nevyhovuje. Členové skupiny se naopak rozptýlí, vědí že nemají chodit vůdčímu samci do cesty.
Série houkavých zvuků Jsou to opět nízké tóny, řada "hú" za sebou. Tuto výzvu vysílá stříbrohřbetý samec. Reaguje tak, když spatří členy jiné tlupy a používá ji k vymezení a uhájení teritoria. Většinou pak následuje bouchání do hrudníku.
Křikem by se dal nazvat velmi hlasitý, pronikavý projev, mnohokrát po sobě opakovaný, který mohou vyjadřovat všechny gorily bez ohledu na pohlaví či věk, a to v případech, kdy jsou rozrušené nebo se s někým pustí do potyčky.
Pochybovačné štěkání Tato výzva se skládá z krátké řady tří výkřiků, první a třetí jsou hlubší než druhý. Většinou je vydává stříbrohřbetý samec v případě, kdy najde něco nečekaného, někoho, kdo se skrýval, nebo když slyší zvuk a nezná jeho původ.
Pláč Naříkají mláďata, když se ocitnou v krajní nouzi. Nářek či bědování může přecházet až v kvílení a vřískání.
Bublání, zvuk podobný někdy dokonce i skřehotání vydávají někdy mláďata při hře.
Celou škálu zvuků, které lze charakterizovat jako vrnění, hučení, broukání, slabé vrčení, nebo dokonce říhání vydávají všechny gorily. Je to známka klidové a pohodové komunikace.
Projev podobný prasečímu chrochtání se skládá ze série krátkých hrdelní zvuků. Používají ho dospělí samci a samice k vyjádření mírné agrese. Většinou ve chvílích, když si chtějí obhájit sousto jídla nebo prosadit svá práva ve skupině.
Fňukání nebo kňučení můžeme slyšet nejen u mláďat, ale kupodivu i u dospělých samců, když při pochodu zaostávají za skupinou a když se vzdálí a nemohou se dostat snadno zpět.
Výčet zvuků by nebyl úplný, kdybychom nezmínili těžké dýchání, sérii hlasitých hlubokých vzdechů, které vydávají samci během páření.
Popsat zvuky slovem není snadné, máte-li zájem se s nimi blíže seznámit, na následujících webových stranách můžete najít ukázky alespoň některých z nich.
http://gorillafund.org/gorilla_fun/gorilla_sounds.php#
http://www.soundboard.com/sb/Gorilla_Sounds_audio.aspx
http://www.berggorilla.org/english/faq/dvers/hoeren.html
V jednom z našich experimentů jsme zkoumali reakci goril na různé pachové vjemy, ať už to byly stopy jiných zvířat, přenesené do pavilonu nebo trička s mužskou a ženskou vůní. I když výsledky nebyly jednoznačné, rozhodně nelze čichové vnímání u goril podceňovat, uplatnění nachází bezesporu i v komunikaci. Například stříbrohřbetý samec vydává ve chvílích agrese z podpažních žláz velmi intenzivní pach, který pomáhá zesílit hrozbu.
Svět gorilí komunikace bude zřejmě mnohem pestřejší, než se nám na první pohled může zdát. Proniknout do jeho rozmanitosti se lidem asi nikdy úplně nepodaří. Ochránit gorily samé a jejich životní prostor bychom ale měli zvládnout. Aby si nad možnostmi jejich dorozumívání mohly lámat hlavu i budoucí generace.
Literatura:
Estes, R. 1991. Behavior Guide to African Mammals. Berkeley, Los Angeles, London: University of California Press.
