O dramatizovaných gorilích pohádkách s jejich autory
Jak už jsme vás informovali, v pátek (v kalendáři je ten den označený magickým datem 22. 2.) vychází dlouho a pečlivě připravované zvukové album gorilích pohádek a písniček v osobité interpretaci Lucie Bílé. Na začátku celého nápadu s cédéčkem stála vydaná kniha pohádek s názvem Moja a páv. Jejími autory byli Miroslav Bobek a Tereza Šefrnová. Pojďme si teď zavzpomínat a vyzpovídat oba autory, jak se gorilí pohádky vlastně zrodily.
- Jak pohádky vznikly?
Miroslav Bobek: Nejprve se objevily jako televizní minutovky v rámci magazínů Odhalení. S tím nápadem přišel režisér Petr Kotek, ale skvěle ho začala realizovat Tereza.
Tereza Šefrnová: Ve skutečnosti to byly vlastně krátké parodie na pohádky. Jenže postupem času se do nich začal čím dál více dostávat příběh a od parodií jsme přirozeně směřovali už k vážně myšleným pohádkám pro děti. Zkusili jsme to a ono to začalo fungovat.
Miroslav Bobek: Pak následovalo několikaměsíční období, kdy jsme museli jeden na druhého tlačit, aby nezůstalo jen u plánů, ale knížka skutečně vznikla.
- Píšete jako spoluautoři opravdu společně, anebo každý sám?
Miroslav Bobek: Každý sám. Ale je třeba si uvědomit, že jsme spolu připravovali scénáře magazínů Odhalení a při tom jsme se o psaných pohádkách hodně bavili. Charaktery postav jsme formovali společně a držíme se jich. Je ale pravda, že s postupujícím časem se pořád víc rozcházíme.
Tereza Šefrnová: Je dost těžké skloubit naše rozdílné pohledy. Já se vydávám spíše pohádkovou cestou, na rozdíl od Mirka, který razí mnohem realističtější pojetí.
- Kdy své pohádky píšete?
Tereza Šefrnová: Pohádky píšu příležitostně, tak jako všechno. Ono se ne vždy člověku chce - a pak to psaní k ničemu nevede. Je lepší nelámat to přes koleno a věnovat se chvíli něčemu jinému. Pohádky pak přicházejí samy.
Miroslav Bobek: Nejsem schopen pohádky psát a při tom chodit do práce. Takže píšu většinou o prázdninách, když jdou děti po obědě spát. Během té hodiny, hodiny a půl si každý den někde pod stromem napíšu jednu pohádku. To sepisování je fajn, ale mnohem horší pak je ty texty přeťukávat do počítače.
- Mirku, vy jste kromě pohádek napsal také knížku gorilích říkanek. A některé z nich pak Lucie Bílá nazpívala na CD Moja a páv.
Miroslav Bobek: Ono to vlastně bylo opačně. Když se chystalo natáčení gorilích pohádek s Lucií Bílou, přišel režisér Honza Jiráň s tím, že by bylo fajn mít tam i nějaké písničky. Ale kde je narychlo vzít? Trochu nesměle jsem mu tedy dal svoje texty. A protože se Honzovi i Lucce líbily, rozhodl jsem se je také vydat.
- Proč jste vlastně začal psát říkanky?
Miroslav Bobek: Protože to bavilo naše děti. Mne samozřejmě také a navíc to byla skvělá relaxace.
- Gorilí pohádky vydáte i v angličtině a francouzštině pro kamerunské děti. Proč?
Miroslav Bobek: V Kamerunu jsou gorily dodnes běžně loveny na maso. A právě tam jsem zažil zvláštní věc. Prohlížel jsem si v hotelu v Limbe na notebooku fotografie goril, když jsem si najednou uvědomil, že za mnou někdo stojí. Otočil jsem se a uviděl místní ženu ve středních letech. Omluvně se usmála a řekla: "Nezlobte se. Ale ony jsou opravdu jako lidé. To jsem vůbec netušila." Právě na základě tohoto setkání jsme později začali s šéfem Limbe Wildlife Centre Felixem Lankesterem rozvíjet myšlenku, že by bylo zajímavé distribuovat do kamerunských škol knížku o gorilách a o přírodě, aby děti viděly, že gorily jsou "jen trochu jiní lidé" a uvědomily si cenu deštných pralesů.
Závěrem je nutné dodat, že nákupem nového cédéčka Moja a páv přispějete na záchranu volně žijících goril nížinných částkou ve výši 20,- Kč. Takže se dobře bavte a zároveň pomáhejte.
