Nové přístupy k výzkumu dějin Židů za železnou oponou
V posledních letech přibývá odborných prací z oblasti moderních židovských dějin, které se novými metodami věnují dříve opomíjeným tématům. Mluvilo se o nich na nedávné mezinárodní konferenci v Praze nazvané „Nové přístupy ve výzkumu dějin Židů za komunismu“, jejíž organizátorkou byla Kateřina Čapková z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.
Až do pádu železné opony měla na výzkum židovských dějin velký vliv propaganda studené války. Po změně režimů ve střední a východní Evropě se badatelé zaměřili na to, co dříve bylo tabu. Spíše než individuální osudy lidí se ale studovaly spíše tzv. velké politické dějiny:
„Starý přístup se zaměřoval na represi, na to, jak Sovětský svaz a další socialistické země potlačovaly židovský náboženský život, byl proti sionistickému hnutí a podobně. A druhý pilíř výzkumu spočíval ve studiu vztahů mezi těmito zeměmi a Izraelem.“
Jak říká Kateřina Čapková, dnes se badatelé častěji než dřív obracejí ke studiu dějin každodennosti se zaměřením na specifika židovského života v jeho diverzitě. Spolu s tím se proměňují i metody výzkumu:
„Jestliže dříve dominovaly především dokumenty státní provenience, tak nyní se snažíme najít nové prameny, především soukromé sbírky, osobní dokument, deníky.“
Změna přístupu byla znát i na květnové mezinárodní konferenci v Praze:
„Zhruba třetina všech příspěvků byla založena na velice rozsáhlých orálních výzkumech stovek až tisíců lidí z různých oblastí různého zaměření, které často naprosto mění dosavadní výsledky výzkumů.“
Dosud se psalo především o židovském životě v metropolích, zatímco periferie zůstávaly opomíjeny. Na konferenci teď ale zazněly zajímavé příspěvky například o horských Židech z Kavkazu nebo o židovských náboženských komunitách v Lotyšsku. Fenomén opomíjené periferie se ale dotýká i Česka. Kateřina Čapková na konferenci otevřela téma podkarpatských chasidských Židů, kteří po válce přišli do Sudet. S nimi a jejich potomky natočila stovky hodin rozhovorů.
„Je pravda, že mnozí z nich emigrovali v 60. letech, za mnohými musím jezdit do USA a Izraele, ale někteří ještě v pohraničí jsou. Je velmi zajímavé od nich slyšet, jak byli schopni v komunistickém Československu 50. let dodržovat například košer nebo pravidelnou návštěvu mikve v Praze. Ve všech těch komunitách se otevřely modlitebny, většinou v řadových domech.“
Další příspěvky se věnovaly kupříkladu chatové kultuře moskevských Židů nebo židovským disidentům v Maďarsku. Výstupy z konference vyjdou v knižní podobě v jednom z amerických univerzitních nakladatelství, následně pak i v českém překladu.
