Čím jsme to žili
Čím jsme to žili… (7. část – díl 2.)
…před 25 lety? – Ještě pořád jsme žili tím, co se odehrálo během tzv. Palachova týdne v centrum Prahy. Žili tím – a nepochybně intenzivně – i oficiální představitelé. Proto také vydali (konkrétně předsednictvo České národní rady) „opatření k upevnění“ veřejného pořádku. Je zřejmé, že vedoucí vládní a stranická garnitura si uvědomovala, že se situace přiostřuje. Legislativní opatření, o kterém referuje zpráva Rozhlasových novin ze 17. února, mělo vytvořit právní rámec pro rasantní potlačování jakýchkoli demonstrací.
Slovo „perestrojka“ a jméno „Gorbačov“ znělo v té době československým oficiálním představitelům neobyčejně zlověstnostně. Nebyla to snadná volba – na jedné straně se museli tvářit vstřícně a dění v zemi velkého bratra „plně a soudružsky“ podporovat, ba dokonce vytvářet dojem, že jsme u nás vykročili stejnou cestou, jako tomu bylo tehdy v Sovětském svazu. Současně však museli projevy demokratizace vytrvale brzdit, aby se jim děni nevymklo z rukou. (Viz předchozí zpráva). Proto také informace o projevech Gorbačova byly reflektovány se značnou střídmostí…
Rovněž poslední zpráva malé rekapitulace toho, co se odehrávalo před 25 lety, směřuje na východ. Do Sovětského svazu, ale přesněji – na sovětsko-afghánské hranice. K 15. únoru roku 1989 bylo ukončeno stahování sovětských vojenských sil z této země. Po devíti letech tak skončila – věru neúspěšná – bratrská pomoc afghánskému lidu.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
