Čím jsme to žili
Čím jsme to žili… (6. část – díl 1.)
….před 25 lety? Ačkoliv... není tak úplně přesné se ptát: „čím jsme to žili?“. Mnohem výstižnější by byla otázka: „čím jsme to byli obklopeni?“ Neboť mnohé z toho, co nám dnes, po 25 letech, připomínají archivní složky médií (v našem případě archiv Rozhlasových novin) nás sice ze všech stran obklopovalo, ale že bychom tím nějak zvlášť intenzivně a vnitřně žili? Připouštěl si snad někdo (ptám se pamětníků) v oné době obsah všemožných zasedání, konferencí, schůzí, aktivů, setkání, porad a besed, které pořádala Komunistická strana Československa? Žil snad někdo v té době nějak zvlášť intenzivně zahraničními cestami našich představitelů? A právě takovými událostmi byly noviny (včetně těch rozhlasových) přeplněny.
Malá hádanka: poznáte z přiložených dvou obrázků, jaký byl rozdíl mezi stranickým aktivem a stranickou konferencí? Oba obrázky pocházejí z 80. let...
Z Rozhlasových novin z 9. února roku 1989 jsem se (mimo jiné) dozvěděli, že se na Vysoké školy politické (patřila Ústřednímu výboru KSČ) uskutečnilo setkání s představiteli masových sdělovacích prostředků. Z tohoto setkání jsem vybral krátkou zvukovou ukázku. Hovoří v ní Milouš Jakeš, generální tajemník strany. Z jeho projevu stojí za povšimnutí především rozhodný tón, jímž hovořil o výhledech při rozvíjení „přestavby“ v dalších letech; pevnost tónu jakoby nepřipouštěla, že země se ocitá ve vážné krizi, že strana, v jejímž čele stojí, se naklání nad propastí. Takový tón ostatně vždy patřil (a patří) do výbavy politiků a jiných „čelných“ představitelů. Realita byla však jiná. A mnozí z nás to už tehdy tušili.
Na přiloženém snímku si můžete připomenout tváře dvou představitelů tehdejšího Československého rozhlasu, o kterých je ve zvukovém záznamu rovněž zmínka: ústřední ředitel Československého rozhlasu Ján Riško (na snímku stojící vpravo) a ředitel Českého rozhlasu Karel Kvapil (stojící vlevo).
A jsme u zpráv cestovatelských – z Rozhlasových novin, jež byly vysílány 10. února 89, se dozvídáme o cestě členů kontrolní a revizní komise ÚV KSČ do Rumunska. Nikoho z účastníků onoho „přátelského a soudružského“ setkání nemohlo v tu chvíli ani náznakem napadnout, za jakých okolností se koncem téhož roku uzavře osud Nicolae Ceausesca. Ale to bychom předbíhali. Stále jsme na začátku února.
Na začátku února roku 1989 se sešla federální vláda a jednala o koncepci vzájemné spolupráce v hospodářské a vědecko technické oblasti se Sovětským svazem – považte – na příštích 15 až 20 let!
Mýlili bychom se však, pokud bychom si mysleli, že ozvuk lednových událostí roku 1989 v našich médiích už zcela utichl. Svědectvím o tom je komentář Rozhlasových novin, který pojednává o dopisu „skupiny kulturních pracovníků“ předsedovi federální vlády Ladislavu Adamcovi. Je pozoruhodné, jak komentář obchází obsah zmíněného dopisu. Přesto z kontextu vyrozumíme, že oné „skupině kulturních pracovníků“ šlo především o propuštění tehdy již vězněného Václava Havla. – Namísto odpovědi na tento problém se z komentáře dozvíme, kdo je za co odpovědný, na koho je třeba se s čím obracet a ne koho to nemá význam. Tak trochu ve stylu: ten dělá to a ten zas tohle… a hlavně nám do toho nemluvte!
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
