Čím jsme to žili

Čím jsme to žili… (6. část – díl 1.)

5. únor 2014

….před 25 lety? Ačkoliv... není tak úplně přesné se ptát: „čím jsme to žili?“. Mnohem výstižnější by byla otázka: „čím jsme to byli obklopeni?“ Neboť mnohé z toho, co nám dnes, po 25 letech, připomínají archivní složky médií (v našem případě archiv Rozhlasových novin) nás sice ze všech stran obklopovalo, ale že bychom tím nějak zvlášť intenzivně a vnitřně žili? Připouštěl si snad někdo (ptám se pamětníků) v oné době obsah všemožných zasedání, konferencí, schůzí, aktivů, setkání, porad a besed, které pořádala Komunistická strana Československa? Žil snad někdo v té době nějak zvlášť intenzivně zahraničními cestami našich představitelů? A právě takovými událostmi byly noviny (včetně těch rozhlasových) přeplněny.

Malá hádanka: poznáte z přiložených dvou obrázků, jaký byl rozdíl mezi stranickým aktivem a stranickou konferencí? Oba obrázky pocházejí z 80. let...

Z Rozhlasových novin z 9. února roku 1989 jsem se (mimo jiné) dozvěděli, že se na Vysoké školy politické (patřila Ústřednímu výboru KSČ) uskutečnilo setkání s představiteli masových sdělovacích prostředků. Z tohoto setkání jsem vybral krátkou zvukovou ukázku. Hovoří v ní Milouš Jakeš, generální tajemník strany. Z jeho projevu stojí za povšimnutí především rozhodný tón, jímž hovořil o výhledech při rozvíjení „přestavby“ v dalších letech; pevnost tónu jakoby nepřipouštěla, že země se ocitá ve vážné krizi, že strana, v jejímž čele stojí, se naklání nad propastí. Takový tón ostatně vždy patřil (a patří) do výbavy politiků a jiných „čelných“ představitelů. Realita byla však jiná. A mnozí z nás to už tehdy tušili.

Na přiloženém snímku si můžete připomenout tváře dvou představitelů tehdejšího Československého rozhlasu, o kterých je ve zvukovém záznamu rovněž zmínka: ústřední ředitel Československého rozhlasu Ján Riško (na snímku stojící vpravo) a ředitel Českého rozhlasu Karel Kvapil (stojící vlevo).

Ján Riško, Karel Kvapil (vlevo)

A jsme u zpráv cestovatelských – z Rozhlasových novin, jež byly vysílány 10. února 89, se dozvídáme o cestě členů kontrolní a revizní komise ÚV KSČ do Rumunska. Nikoho z účastníků onoho „přátelského a soudružského“ setkání nemohlo v tu chvíli ani náznakem napadnout, za jakých okolností se koncem téhož roku uzavře osud Nicolae Ceausesca. Ale to bychom předbíhali. Stále jsme na začátku února.

Nicolae Ceausescu-snímek z 80. let

Na začátku února roku 1989 se sešla federální vláda a jednala o koncepci vzájemné spolupráce v hospodářské a vědecko technické oblasti se Sovětským svazem – považte – na příštích 15 až 20 let!

Mýlili bychom se však, pokud bychom si mysleli, že ozvuk lednových událostí roku 1989 v našich médiích už zcela utichl. Svědectvím o tom je komentář Rozhlasových novin, který pojednává o dopisu „skupiny kulturních pracovníků“ předsedovi federální vlády Ladislavu Adamcovi. Je pozoruhodné, jak komentář obchází obsah zmíněného dopisu. Přesto z kontextu vyrozumíme, že oné „skupině kulturních pracovníků“ šlo především o propuštění tehdy již vězněného Václava Havla. – Namísto odpovědi na tento problém se z komentáře dozvíme, kdo je za co odpovědný, na koho je třeba se s čím obracet a ne koho to nemá význam. Tak trochu ve stylu: ten dělá to a ten zas tohle… a hlavně nám do toho nemluvte!

Ladislav Adamec-předseda vlády
autoři: Jiří Hubička , Tomáš Bělohlávek
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.