Čím jsme to žili
Čím jsme to žili v září 1990 – aneb Měsíc respektu a státních návštěv
Dění v devátém měsíci roku 1990 dominovaly nepochybně dvě významné státní návštěvy. Krátce po sobě zavítal do naší republiky prezident Francie a hned po něm premiérka Velké Británie. Návštěvy měly v první řadě symbolický význam. Představitelé obou evropských velmocí tak vyjádřili respekt transformujícímu se Československu, přijali ho do rodiny demokratických států. Vyjádřili tím i svůj respekt vůči prezidentu Havlovi… a v neposlední řadě definitivně uzavřeli bolestnou událost našich společných dějin – Mnichovský diktát.
Respekt vůči českému (světovému) skladateli
Naše kulturní veřejnost se vyznala ze svého respektu vůči skladateli Bohuslavu Martinů, který žil dlouho v cizině, kde také zemřel. Doma byl po jistou dobu zatracován, uznání jeho tvorbě se dostavilo (jak to tak bývá) pozdě - až po jeho smrti. Nejprve byly jeho ostatky přeneseny (v roce 1979) do rodné Poličky (narodil se zde ve věži zdejšího kostela). V upomínku na 100. výročí skladatelova narození (8. 12. 1890) byl v Poličce na začátku září 1990 odhalen pomník B. Martinů, jehož autorem je M. Knobloch. Pomník je umístěn v místním parku. Při odhalení pomníku poskytl rozhovor Československému rozhlasu prezident Václav Havel.
Centrum Bohuslava Martínů v Poličce - v pozadí věž kostela, kde se budoucí skladatel narodil. Foto - Jiří Hubička
„Pokud na to budu mít vliv, budu pomáhat…“
Ze slov Václava Havla, jimiž vyjádřil podporu kulturním aktivitám, podtrhuji právě jejich závěr. Je v nich stopa skepse… jak víme, oprávněné. I v dalším vystoupení, které pronesl prezident pro Československý rozhlas na začátku září 1990, zaznívá obava, zda se vývoj „rozbíjení byrokratických struktur“ ubírá tím směrem, jímž by bylo třeba.
Prezident Václav Havel. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
Rozhovor s Tomášem Ježkem
Ze 7. září pochází rozhovor s ministrem České vlády bez portfeje, současně s poslancem České národní rady Tomášem Ježkem. Vysvětluje v něm zásady tzv. „malé privatizace“.
Postupná destrukce společného státu má další kapitoly
Ta zářijová kapitola se odehrála na setkání tří vlád, jež se konalo 10.9. v Piešťanech. Ani zde nepadla zatím otevřená slova o záměru republiku rozdělit. V podtextu však byly už tyto tendence všem přítomným zřejmé.
Piešťany - hotel Thermia Palace. Foto: wikipedia commons
Summit v Helsinkách
V téže době se ve finském hlavním městě sešli vůdčí představitelé největších světových mocností – George Bush a Michail Gorbačov. Hlavním tématem jejich jednání byla snaha nalézt řešení konfliktu na Blízkém východě, který se rozhořel počátkem srpna poté, kdy Irák přepadl Kuvajt.
Francouzský prezident v Praze
Francois Mitterand přiletěl do Prahy 13. září. Vše podstatné o průběhu návštěvy nejvyššího francouzského představitele se dozvíte z přiložené zprávy Rozhlasových novin. Návštěva trvala pouhé dva dny.
Po Francii se hlásí Velká Británie…
… a to v postavě nejuznávanější a nejobávanější ministerské předsedkyně všech dob Margarety Thatcherové. K návštěvě „Železné lady“ přinášíme dva zvukové příspěvky – komentář britského korespondenta Československého rozhlasu Karla Kyncla, dále pak informaci z tiskové konference, kterou M. Thatcherová uspořádala na závěr své návštěvy.
A nyní ještě telegraficky a ve zkratce – byť jde o události značného významu:
17. září 1990 schválilo Federální shromáždění scénář ekonomické reformy.
20. září 1990 vstoupila ČSFR do Mezinárodního měnového fondu, Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (Světové banky) a do dalších tří přidružených organizací.
Na závěr jedna zpráva z kultury – a smutná:
26. září zemřel slavný italský spisovatel Alberto Moravia. Bylo mu dvaaosmdesát let. Jeho dílo a význam pro světovou literaturu (i film) shrnuje zpráva Rozhlasových novin.
Herečka Gina Lollobrigida a spisovatel Alberto Moravia na snímku z roku 1954. Foto commons wikipedia
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
