Alena Zemančíková

Můj známý starý divadelní režisér si do divadla nosil ježka. Inspirovala ho k tomu pohádka o ptáku Ohniváku, kde hrdina musí po tři noci uhlídat na stromě zlatá jablka.

Rozhlasové vzpomínání překladatelky, fotografky a básnířky Věry Koubové.

Na poliklinice jsem pohlédla současně do tváře dětství i stáří. V budově mají sídla ordinace, které mají on-line systém objednávání i automatickou čtečku karet pojištěnce.

Z rukopisu Aleny Wagnerové, česko-německé spisovatelky a publicistky žijící střídavě v Saarbrückenu a Praze.

Ne, nebudu mluvit o Hildegardě von Bingen, středověké mystičce z 12. století. Myslím na Hildegardu, která neexistuje a přitom žije v několika generacích na Vysočině.

Ještě si pamatuji, kdy se zaváděla poštovní směrovací čísla. Zásilka bez směrovacího čísla byla spolehlivě doručena, podobně jako ta se špatným číslem domu.

Zvláštní schopnosti ptáků mezi ostatními tvory jsou základem jednoho ze duchovních literárních děl, Ptačího sněmu perského súfijského básníka Fariduddína Attára.

České amatérské divadlo bylo v prosinci 2025 zapsáno na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Jde o nejrozsáhlejší český zápis v této kategorii.

Všechna města, kde jsem kdy žila, mají řeku, Plzeň dokonce čtyři. Město mého dětství je Tachov a moje řeka má jméno Mže. S bratrem jsme toužili spatřit její pramen.

Fejeton vyšel ve sborníku Československý fejeton 1975–1976 v pražském nakladatelství Novinář v roce 1990. Text vysíláme u příležitosti 30. výročí autorova úmrtí.