Alena Zemančíková

Věra Šťovíčková-Heroldová (1930–2015) byla v 60. letech nepřehlédnutelnou osobností rozhlasové žurnalistiky. Poslechněte si její vzpomínky.

Pohledem z okna zjišťuji škody, které suché léto napáchalo na stromech na sídlišti. Ty vzrostlé jsou v pořádku, lípa sice začala shazovat listy, ale pak se vzpamatovala.

Hory jsou příbytkem nouze. Na políčku se dalo docílit jen pozdní sklizně, ohrožené živelnými pohromami. Ani z horských luk nebylo samozřejmé sklidit víc než jednu senoseč.

„Už týdny je malý český národ vystaven útokům tak nelítostným, tak prohnaným, tak cynickým, jaké dějiny doposud nepoznaly.“ Ivan Řezáč čte esej pražského německého autora.

Ve Florencii na náměstí Santa Firenze člověka překvapí velkolepé muzeum Franca Zeffirelliho. Kdo v roce 1968 viděl jeho tragédii Romeo a Julie, na ten zážitek nezapomněl.

Byt mých prarodičů byl zařízen slohovou směsí nábytku. Stály v něm ve své době moderní kusy, jako třeba americká kredenc, ale také pseudohistorické zařízení ložnice.

Jeden historický bonmot se týká rozdílného přístupu k vlastní autonomii u národů habsburské monarchie: zatímco Maďaři budovali parlament,  Češi stavěli Národní divadlo.

Tři kámošky se rozhodnou, že vyrazí na dobrodružný vandr. Netuší, co všechno zažijí.

Osudy Jana Schmida se táhne linie dětství, kterou vtiskl svému výtvarnému projevu a jejíž zachování uvnitř každodenní existence vnímá jako nutnou podmínku umělecké tvorby. 

Ukrajina vede dvojí boj: vedle toho, který po sobě zanechává trosky měst, zničenou krajinu a padlé, vede Ukrajina boj o svou kulturní identitu, nezávislou na Rusku.