Alena Zemančíková

Václav Vokolek pochází z pardubické knihtiskařské rodiny Vokolků. Jeho otec Vladimír byl významný básník a esejista, strýc Vojmír výtvarník katolické orientace.

S dílem rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmannové se český čtenář začal seznamovat až v 60. letech 20. století, ačkoli měla za sebou dvě básnické sbírky a rozhlasové hry.

Zahrada u naší vily neměla plot. Byla úplně otevřená do ulice, která se tehdy jmenovala Stalinova, a nás, děti, které si v té zahradě hrály, nebylo nijak možné udržet doma.

Někdy se člověku stane, že přijde na návštěvu do domácnosti, kde nevidí ani jednu knihu. A nemusí  to být domácnost primitivních obyvatel, spíš malý byt mladých lidí.

Bedřich Smetana byl špatný student, říká se v Plzni s potměšilým mrknutím. V době, kdy studoval na gymnáziu, nestály Škodovy závody a divadlo bylo jen prozatímní.

Autorka rozehrává motivy putování a ztráty domova, které obsahuje i evangelijní příběh o narození Páně a útěku do Egypta a který v různých časech prostupuje dějinami.

Proč se na koberci na podlaze v ložnici vytvořila tmavá skvrna? To má objasnit cesta do sklepa, během níž se ale otevírá i celá historie manželství Martina a Sidonie.

„Co asi dělají ty opuštěné duše, o které se nikdo nestará,“ ptá se mě dítě na zapadlém hřbitově u nás v pohraničí.

O existenci tabákové režie jsem nevěděla, ačkoli jsem v jejím stínu vyrostla. V Tachově, kam moji rodiče přišli v 50. letech, jsme bydleli ve vile jejího bývalého ředitele.

Zdědila jsem knihovnu s díly anglických moderních klasiků, ale Virginia Woolfová mezi nimi chyběla. Její Orlando vyšel v češtině už rok po vydání anglickém v roce 1928.