Noční telefonát
Krátce po půlnoci mě probudil "zpěv" mobilního telefonu. Po předchozí noční službě a tříhodinovém spánku jsem se jen těžko probíral. Telefonovala kolegyně Kateřina a vzrušeným hlasem mi sdělovala, že Kamba je nějaká divná. Že se chová jinak než předchozí večer, kdy také měla službu, seděla u monitoru počítače a budoucí matku sledovala. Že den před tím Kamba hlavně spala, ale teď že sedí, je neklidná a dává si pod sebe podestýlku.
"Prosím tě, jdi se podívat na počítač, jestli je to normální," žádala mě. "Neboj se," utěšoval jsem ji, to určitě nic nebude, jdu se na to kouknout. Kdyby něco, ozvu se a ty napiš sms, kdyby se něco změnilo."
Odpotácel jsem se k notebooku, připojil se na web a v šedočerném šeru chvíli sledoval Kambu, jak se opírá o okno, okusuje klacek a podestýlá si na noc. Po pár minutách ulehla a usnula. Sláva, představa probdělé noci - jakkoliv se na Kambino mládě těším - mě úplně drtila. Strašně jsem si přál, aby TO nebylo dneska, abych se vyspal.
Vrátil jsem se do postele a snažil se usnout. Dlouho to nešlo, myšlenky se mi honily hlavou, a když mi konečně padla hlava, ozval se prokletý mobil znovu. Manželka mezi zuby cedila něco o bláznech, já se jí omlouval: "To víš, gorily, určitě se něco děje, musím do zoo..." Zvedl jsem se a přečetl si sms: "Promiň, že jsem rušila, nic zásadního se asi neděje, jen mi přijde, že se Kamba chová jinak než včera. A je lepší, když to posoudí odborník :-) Dobrou noc. KP."
Ještě nad ránem jsem přemýšlel nad novým zjištěním: za studií ani dlouho po nich jsem netušil, že by mi odborné vzdělání v zoologii mohlo být někdy na obtíž.
