Niklas Frank: „Můj otec. Účtování“
Hans Frank patřil k nejmocnějším veličinám nacistické třetí říše. V roce 1939 jej Hitler učinil generálním guvernérem okupovaných polských území. V té době žily v oblasti, kterou spravoval, přes tři milióny Židů. Do roku 1943 byli téměř všichni povražděni - většinou zahynuli v plynových komorách vyhlazovacích táborů Bełżec, Sobibór, Treblinka a Majdanek. Za své zločiny proti lidskosti byl Hans Frank odsouzen norimberským tribunálem k smrti a v roce 1946 byl oběšen. V té době bylo jeho synovi Niklasu Frankovi sedm let. A právě Niklas Frank je autorem díla, které vzbudilo celosvětovou pozornost. Pod názvem „Můj otec. Účtování“ vyšlo nedávno i v českém překladu.
Niklas Frank napsal své dílo formou předlouhého oslovení svého mrtvého otce - obžalobou jeho činů a zločinů, v níž se v působivé koláži slévají výňatky z deníků, citáty z projevů a úřední písemnosti. Vznikl tak text, který je více než jedinečným vylíčením nacistického děsu. Je též působivou výpovědí muže, který žil blízko jednomu z největších válečných zločinců – svému otci – a stále tím trpí. Výsledná kniha je pak nesmlouvavou obžalobou, v literárním světě zcela výjimečnou, ve které z každého řádku čiší neobyčejné pohrdání autora jeho otcem, nenávist a odpor k němu.
Kniha „Můj otec. Účtování“ vyšla poprvé v roce 1987 a podle jejího překladatele Petra Dvořáčka postavila proti Niklasu Frankovi většinu Němců. Jak řekl, „předhazovalo se mu, že se takhle nedá zacházet s rodiči. Že je to neetické, že se dopustil horší věci, než dělal jeho otec. Vyčítalo se mu, že plive na vlastní národ".
Odborná obec i široká veřejnost však knihu uvítaly. „Tento text je jedinečným vylíčením nacistického děsu kýmsi, kdo si nese trvalé následky, protože žil tak blízko jednomu z hlavních zločinců – svému otci,“ napsal americký historik Ian Kershaw v předmluvě. „Je to kniha, která si zasluhuje být čtena. Lze si těžko představit živější podání nízké posedlosti mocí, morální devastace, bezectnosti a despotismu, jež zákonitě následovaly po zpupném pošlapání právního státu a lidských práv za Hitlerova režimu“.
Kershaw však působivě vystihl i druhou polohu knih Niklase Franka: „Člověk může opustit každou situaci, může zanechat každého vztahu, může říct: ´Dost, s tím už nechci mít nic společného, od toho jdu pryč.´ Jen z jednoho vztahu, z jednoho pouta, v němž člověk vězí, nelze ´vystoupit´ – z příbuzenství! Stokrát si můžeš říkat: Už nejsi mou matkou, mou dcerou, mým synem, mým – otcem! Můžeš to říkat, ale přesto zůstáváš, čím jsi byl a čím jsi. I když už nechceš, je to marné – z toho se nevyvlečeš.“
Niklas Frank, syn válečného zločince Hanse Franka, na své první dílo navázal další knihou, která rovněž vyšla česky. V ní neméně nesmlouvavě zúčtoval se svou matkou.
