Něco málo o zoologických zahradách a gorilích pavilonech
Má člověk právo chovat zvířata v zoologických zahradách? Těžko najdeme jednoznačnou odpověď na tuto otázku, která tu existuje již od vzniku první vědecky založené zoologické zahrady na světě (bylo to v Londýně roku 1828).
Argumenty proti Odpůrci existence zoologických zahrad argumentují mnoha, do značné míry pravdivými postřehy. Připomeňme si alespoň ty nejpodstatnější z nich: Porušuje se právo zvířat na život na svobodě, zvíře slouží jako prostředek k dosažení nějakého lidského cíle, záměru. Kvalita zoologických zahrad se liší, ale ani v té nejlepší neprožívá zvíře kvalitnější a radostnější život než ve volné přírodě. Zvířata jsou zbavena svého životního prostředí, nemají dostatek prostoru a nemohou žít v přirozené sociální struktuře a skupinách. Naopak jsou nucena žít v blízkém sousedství s živočišnými druhy, které se mnohdy nevyskytují v jejich biotopu, a samozřejmě s člověkem, což je pro ně nepřirozené. Kvalita a množství krmení jsou jednoznačně určovány člověkem, nikoliv členy vlastního druhu. To je zbavuje pocitu vlastní identity a možnosti přirozeně získat zkušenosti. Navíc nedostatek pohybu a nevhodně zvolená strava jsou v mnoha zahradách příčinou obezity zvířat a řady dalších nemocí (osteoporóza, alergie, artróza aj.) V lepším případě je běžnou zvyklostí starat se o zvířata po fyzické stránce, ale už s mizivým zájmem o jejich psychické problémy, někdy dosti vážné. Výše zmíněné příčiny vedou k tomu, že se zvířata nudí, prožívají deprese a uzavírají se do sebe.
Pokud zahrada pečuje o zvířata z důvodu zachování druhu, který je v přírodě na pokraji vyhubení, a poskytuje zvířatům v ZOO co nejlepší podmínky, pak je takové úsilí morálně akceptovatelné pro zjevné sledování prospěchu zvířat. Někteří aktivisté namítají, že argument ochrany je mylný. Zahrady podle nich nemohou být schopny držet si tak velké množství jedinců, aby uchovaly dostatečnou variabilitu genofondu daného druhu a nedocházelo k problémům s odchovem mláďat. Pokud se jedná o zvířata, která se v zajetí rozmnožují jen vzácně a s obtížemi, je držení v ZOO jen stahováním "vzorků" z volné přírody, kde naopak budou chybět pro další reprodukci. Návrat zvířat do přírody je obtížný, mnohdy nemožný.
Argumenty pro Vidět zvířata v jejich přirozeném prostředí může být pro mnohé z nás jedním z nejkrásnějších zážitků. Ale jet na safari, potápět se v tropických mořích nebo strávit čas v oblasti Antarktidy není tak snadné. Jaká je tedy alternativa? Zoologické zahrady prodělaly za dobu svého vývoje obrovskou proměnu. Od zábavních menažerií se přeměnily v centra vzdělávání, výzkumu a ochrany ohrožených druhů, sdružených do několika mezinárodních organizací. Jejich vzdělávací a výchovný význam je opravdu nedocenitelný, stejně tak jsou nezastupitelné v ochraně jednotlivých druhů a podpůrných aktivitách pro zachování druhu ve volné přírodě.
Je pravdou, že např. gorily, chované v zajetí, již nikdy nebude možno vrátit do volné přírody. Naopak existuje řada druhů, kde se rozmnožení v zajetí a následná reintrodukce (tedy návrat do původních biotopů) daří. Jako příklad může sloužit královédvorská ZOO, která se již léta podílí na reintrodukci afrických kopytníků, především buvolů, antilop koňských, antilop vraných a přímorožců šavlorohých. Do současnosti se podařilo tímto způsobem vrátit do původních míst výskytu již stovku zvířat. Podobné snahy doprovází také chov kriticky ohrožené severní formy nosorožce tuponosého, i tento druh ze ve zmíněné ZOO daří rozmnožovat. A připomeňme i ochranu české fauny. Královédvorská ZOO pomáhala reintrodukci rysů na Šumavu a tetřevů hlušců do Krkonoš.
Pražská ZOO se podílí na projektech jako je reintrodukce koně Převalského do Mongolska, záchrana gaviálů v Indii, nebo ochrana několika vybraných živočišných druhů české fauny. Ochranářská činnost kolem chovu goril sice nemůže vyústit v návrat členů naší milované rodinky do přírody, pomáhá však záchranným projektům v Africe, které mohou ovlivnit přímo kvalitu a rozsah přirozeného životního prostředí goril a ochránit je před mnoha negativními vlivy, jako je např. pytláctví či epidemie smrtelných chorob.Podobné programy podporují i ostatní naše velké ZOO (Lešná, Plzeň, Brno atd.), stejně tak jako mnohé zoologické zahrady v zahraničí.Specializované chovy v zoologických zahradách poskytují také příležitost k výzkumu v oblasti zoologie, etologie a ekologie. A jako poslední argument musíme zmínit také ne nepodstatný fakt, že se zahrady často stávají útočištěm pro handicapovaná zvířata, která by v přírodě neměla šanci na přežití, nebo zvířata zajištěná při nezákonném obchodování.
Gorily a ZOO Vraťme se v úvahách ke gorilám. Dian Fosseyová, statečná ochránkyně horských goril, poukázala počátkem 80.let na praktiky mnohých tehdejších ZOO:"Ochrana každého ohroženého živočišného druhu musí vycházet v první řadě z důsledné ochrany jeho přirozeného životního prostředí a prosazování tvrdých zákonů proti narušování národních parků člověkem. Dále by měla zařízení, kde se chová zvěř v zajetí, realizovat nové, vhodné projekty, raději nahrazovat izolované klece z betonu a mříží přirozenějším skupinovým uspořádáním než se zbytečně pachtit za získáváním dalších exotických druhů. Gorily by měly mít v zajetí k dispozici stromy, na které by mohly lézt, a dostatek materiálu, jako např. slámy, větví nebo bambusu, k zhotovování hnízd. Potravu by měly dostávat po malých dávkách po celý den, a to tak, aby se s ní musely trochu namáhat, například loupat ovoce, odtrhávat stonky, nebo dokonce hledat porůznu poschovávané pochoutky. Potřebují také výběh. V rozporu s běžným názorem se gorily velmi rády vyhřívají na sluníčku. A při jejich samotářské povaze je nesmírně důležité, aby měly k dispozici kryté kouty, kam by se mohly uchýlit, nejen před lidmi, ale i před druhými zvířaty, jak to mají ve zvyku v přírodě."
Po přečtení těchto řádek si snad nejlépe uvědomíme, jak velkou cestu ušly současné zoologické zahrady, kterým leží na srdci kvalita života chovaných zvířat, jak citlivě byly vybudovány podmínky pro život goril v pražském pavilonu a jak bezvadně se tam gorily mají - i když ve volné přírodě by jim bylo lépe. A záleží hlavně na nás, abychom při jeho návštěvě nepostrádali úctu ke zvířatům a respektovali jejich soukromí a potřebu klidu.
