Narodí se Kijivu kluk, nebo holka?

V těch pár odpovědích převažuje mínění, že to bude opět holka. To by jistě potěšilo každého, protože už víme, že gorilí slečny mají poněkud lepší vyhlídky než kluci, odkázaní až na výjimky k životu v mládenecké skupině. Ale na druhou stranu, takový syn Kamby nebo Messy by asi našel uplatnění snadno. Jako nepříbuzný mládenec by byl velmi žádoucí v mnoha rodinách krásných slečen.

V diskusi se objevil dotaz, který s touto problematikou úzce souvisí. Ptá se Sabina:

"Zajímalo by mě, v jakém poměru se v přírodě (případně v zajetí) rodí u goril samci a samice. U lidí to je přibližně jedna ku jedné, ovšem pokud je základní uspořádání gorilí tlupy jeden vedoucí samec a několik samic s mláďat,y případně s několika mladými tolerovanými samci, připadá mi, že ten poměr musí být u goril výrazně vyšší ve prospěch samic."

"Pokud by byl jedna ku jedné, tak jestliže v jedné tlupě bude jeden vedoucí samec a tři samice, další dva jeho vrstevníci vyjdou "naprázdno", protože stejně staré samce, kteří s ním nejsou příbuzní, by ve skupině asi netoleroval. Možná to ovšem tak je, jen se o 'staromládeneckých' partách samců moc nepíše."

"Srovnání s lidskými polygamními společnostmi trochu pokulhává, neboť více manželek má jen menší část populace, pokud ovšem není žen výrazná převaha v důsledku bojů, což ovšem nikde není setrvalý stav."

Pokud vyjdeme z předpokladu, že v přírodě je všechno k něčemu a zbytečné věci jsou postupně eliminovány (i když nám mnohé připadá velmi nepochopitelné), pak je jasné, že i uspořádání polygamní skupiny je smysluplné.

Polygamie není mezi zvířaty nijak vzácná, naopak velmi častá. Skupinu samic v ní oplodňuje jen jeden samec, potomstvo v této skupině (hejnu, tlupě...) je jen jeho. Ale co to má za výhodu?

Tou nejcennější je fakt, že právo plodit potomstvo má vždy jen ten nejschopnější - nejsilnější, nejlstivější, nejrychlejší, nejkrásnější, a nebo (u lidí) ten nejbohatší. Tito samci jsou zárukou, že harém a mladé ochrání před predátory, vedle toho jsou nositeli těch necennějších genů a svoje výhradní schopnosti předávají svým potomkům.

K čemu pak ale jsou ostatní samci? Stejně jako v lidské společnosti neustávající tlak konkurence a neustálý boj s protivníky vůdčího samce posiluje. Ale svou funkci nemá pod penzí. Dříve nebo později svou bitvu o dominantní postavení prohraje a je nahrazen jiným, schopnějším jedincem. Ten se u mnoha druhů žijících polygamně (včetně goril) zachová dost logicky, i když z našeho pohledu strašně krutě. Většinu mláďat, která nejsou jeho, zabije a jejich matky oplodní. Rodí se už jen jeho potomci.

Ono to pochopitelně není vůbec tak černobílé, jak jsme uvedli. V řadě polygamních rodin se pohybují samci, kteří navenek nijak neusilují o postavení dominantního samce a jsou tudíž tolerováni na okraji společnosti. Něco za něco - u goril takoví mladí černohřbetí samci například pomáhají odrážet útoky lichých cizích samců, snažících se převzít vládu nebo ukořistit některé samice pro sebe. Za tuto službičku stříbrohřbetý samec přehlíží, že se tajně zapojují do reprodukce a páří se samicemi, že část mladých nemusí být jeho. Tyto příklady najdeme u mnoha druhů zvířat.

Vraťme se k otázce poměru pohlaví narozených goril. Chtělo by se říci, že takový poměr tři čtyři narozené samice na jednoho narozeného samce by byl akorát - každý samec by se uplatnil a sem tam nějaký jako náhradník přebyl.

U lidí se rodí trochu více mužů, poměr je asi 107 až 110 ku 100. I tady si tedy nechává příroda zadní vrátka, aby ženy měly trošičku na výběr a aby byli nějací náhradníci. Muži "ochránci" nasazují častěji krk, mají nebezpečnější povolání a povinnosti, takže jsou ve větším nebezpečí, dříve a častěji umírají. "Nadbyteční" muži se tedy uplatní, pokud mají zájem.

U goril bude poměr narozených samců a samic dost podobný. Současně je pravdou, že do reprodukce se zapojí jen asi každý třetí či čtvrtý samec. Zbylí samci ale v přírodě nežijí zbytečný život! Jejich trvalou touhou je jednou založit vlastní rodinu. Nezapojení samci vytvářejí mládenecké skupiny, kde se snaží být co možná nejšikovnější, nejsilnější, nejschopnější. Doslova se učí, trénují, posilují a vymýšlejí, jak někdy v budoucnu původního stříbrohřbetého samce odehnat a převzít jeho samice.

V přírodě najdeme sem tam i osaměle žijící samce či dvojice. Známe případy, kdy se od dobře fungující rodiny oddělily dvě tři samice (i s mladými) a připojí se k jinému samci, který do té doby žil sám, nebo přejdou k jiné již fungující rodině. Tyhle výměny a přesuny jsou důležité pro další zajištění dostatečně genetické rozmanitosti druhu.