Naposledy v Limbe
Gorily v pražské zoo nepřicházejí do přímého kontaktu s lidmi a s výjimkou nejstarší Kamby (tu lidé vychovali poté, co její matku zastřelili lovci) tomu tak nebylo ani dříve. Zato gorily v záchranné stanici Limbe se svými pohnutými osudy jsou na lidech zcela závislé.
Protože pocházejí z odchytů v přírodě a jejich matky či celé rodiny zastřelili lovci, vychovávali je většinou nelegálně lidé a do stanice se dostaly ve chvíli, kdy je zabavili ochránci přírody nebo když je tam umístili sami původní majitelé. Mnohdy nemohoucí gorilí miminka lidé vypiplali, léčili jim stará zranění, bojovali s jejich podvýživou, nedostatkem některých látek v potravě a s tím spojenými zdravotními problémy. Mezi lidmi a gorilami se postupně vytvořilo pevné přátelské pouto.
Právě proto si mohou někteří ošetřovatelé dovolit vstoupit do gorilího výběhu. Základním předpokladem je ale i tentokrát perfektní znalost chování jednotlivých zvířat. I když se jedná o dospívající zvířata, mají už pořádnou sílu.
Gorily v Limbe považují svého ošetřovatele Alfréda Bamu za normálního člena své rodiny, za svého staršího sourozence. Hrají si s ním, něžně na něj kladou ruce, šplhají po něm, nechávají se nosit. Je až neuvěřitelné, kolik lásky ve vztahu lidoopů k ošetřovateli můžeme během chvilky jejich vzájemného kontaktu objevit.
Ale je tady i soupeřivé pošťuchování, naskakování gorilích výrostků na ošetřovatele, někteří mu dokonce skáčou po zádech a ramenou, předvádějí se s bylinami v rukou jako dospělí bojující samci.
Bama si dává při hře pozor, ale je patrné, že svým chlupatým kamarádům věří a má je nesmírně rád. Kdo z nás by se po zhlédnutí sugestivních záběrů nechtěl do gorilího výběhu také podívat. Ale pozor - to, co si dovolí ošetřovatel, by pro jiného návštěvníka mohlo skončit nepříjemnými zraněními. Proto se k silných lidoopům raději nepřibližujte a rozhodně k nim nestrkejte ruku.
