Mravenci jako součást gorilího jídelníčku
Je známo, že hlavní část potravy goril, zvlášť těch horských, tvoří větve, listy a stonky. Zkrátka to, co se dlouho tráví a dlouho vstřebává. Co však mravenci?
Vědci mnohokrát pozorovali pojídání mravenců šimpanzy, občas ale bývá podobné chování popisováno také u goril, jak horských tak i nížinných. Například Jessica Ganas a Martha Robbins zkoumaly, jak významnou část jídelníčku goril horských představují mravenci, a zda lze najít nějaké rozdíly v jejich pojídání u jednotlivých populací. Kromě samotného pozorování vědkyně také sbíraly trus z nočních hnízd goril a hledaly v něm nestrávené ostatky mravenců.
Ukázalo se, že jedna skupina goril z Ugandy pojídala mravence několikanásobně častěji než ostatní. Četnost konzumace mravenců se také lišila v závislosti na sezóně. První skupina Mubare jedla mravence v období od března do srpna. Oproti tomu druhá skupina Habinyanja takové sezónní rozdíly nevykazovala. Rozdíly v pojídání hmyzu v různých měsících roku autorky vysvětlují spíše typem lesa, ve kterém skupiny žily. Zatímco se jedna skupina pohybovala v letních měsících v sekundárním a negenerujícím se pralese, druhá skupina zůstávala po celý rok v otevřených a smíšených lesích. Otázkou pro další zkoumání zůstává výskyt jednotlivých druhů mravenců v různých typech pralesa, hustota jejich populace a rozšíření.
Byly zjištěny rovněž odlišnosti v pojídání mravenců mezi jednotlivými členy konkrétních skupin. Dospělé samice a mláďata ze skupiny Mubare jedí mravence mnohem častěji než stříbrohřbetý samec. Tyto rozdíly může vysvětlit větší potřeba proteinů pro dospělé samice a dospívající jedince. Ovšem tento argument trochu pokulhává, podíváme-li se na jídelníček šimpanzů v Gombe a Mahale v Tanzánii. I tam vědci zaregistrovali častější pojídání mravenců samicemi, nicméně samci šimpanzů také jedí maso, proto se nezdá, že by měli menší potřebu proteinů než samice.
A nakonec je tu ještě třetí faktor, který ovlivňuje rozdíly v četnosti pojídání mravenců v jednotlivých populacích goril horských, a tím je nadmořská výška. Skupiny goril žijících ve výšce do 1300 metrů konzumují mravence pravidelně, ale gorily z Karisoke (2680-3710 m.n.m.) jenom vzácně.
Každopádně mravenci rozhodně netvoří nejdůležitější součást gorilí stravy, vždyť některé skupiny nekonzumují mravence vůbec. Zřejmě tedy mravenci nepředstavují zásadní zdroj proteinů, ale jsou, alespoň v některých případech, pro horské gorily především pochoutkou. V dalším výzkumu bude nutné vzít v úvahu dostupnost a kvalitu potravních zdrojů, v dobrých podmínkách mohou mít mravenci jako součást potravy přirozeně mnohem větší význam než v ekosystémech, kde se vyskytují jen vzácně.
