Moudrost

18. červen 2011

Kdo je moudrý? Asi známe někoho moudrého. Člověka uvážlivého, zkušeného – ne snad podle toho, kolik těch zkušeností nabral, ale jak je zpracoval a co z nich vytěžil a co je schopen předat. Moudrý je spíše mírný, smířlivý, i když ne slabý ani ustrašený ani lhostejný. Nedere se. Avšak jeho slovo má svou váhu. Moudří určitě chodí mezi námi. Ale – jak moc si jich vážíme? Nevím, nepamatuji si, že bych slyšel, že se od kandidáta na nějakou významnou pozici čeká, že bude především moudrý. Prezident? Premiér? Ředitel školy, divadla, banky? Kdejaké schopnosti jsou vítány, hlavně manažerské. Mít ekonomické myšlení. To, co přináší efekt. Zdá se, že si moudrosti nijak zvlášť nepovažujeme.

Pro bibli je moudrost velkým tématem. Biblická moudrost má široké pole významů – může to být schopnost vědět, chápat, učit se. Nejpůvodněji prý umět rozluštit hádanku. Moudrost může být také dovednost, řemeslná zručnost, vzdělání (zvláště v právu), povšechný rozhled, schopnost řídit, posoudit, rozhodovat, předvídat, rozlišovat dobré a zlé – ale nade vším je biblická moudrost uměním, jak žít. Jak správně žít, jak žít dobře. Počátek moudrosti je bát se Hospodina, stojí psáno. Moudrý člověk je člověk zbožný. Ten, který se nechá Bohem vést.

Moudrost je uměním žít. Ne životem proplouvat ani se života zmocňovat, nýbrž žít. Život se nějak nežije sám od sebe, neodžívá se, ani se neprožívá jako nějaké spotřební zboží. Je třeba ho nalézat a milovat. A k tomu napomáhá cesta moudrosti.

Moudrost tedy není ani vrozená vlastnost ani získaná schopnost. Jób žasne nad tím, k čemu všemu je člověk schopen se dostat. Prokutá se až do nitra hory a získává odtud drahé kameny. Ale – pokračuje Jób otázkou: „Odkud přichází moudrost? Kde je místo rozumnosti? Jenom Bůh rozumí její cestě, on zná také její místo, neboť on dohlédne až do končin země, vidí vše, co je pod nebem“. Moudrost je darem. Není lidským vlastnictvím, je svá (anebo Boží). Moudrost dokonce (třeba v knize Přísloví) vystupuje jako živá bytost, bytost nadaná vlastní vůlí, vlastním životem. Moudrost volá, oslovuje, hraje si, chodí svými cestami. Je to výstižné, neboť: Co dělá moudrého moudrým? Není to jakýsi odstup od sebe sama, dar pohledu zvenčí? Jako by nás dobrý přítel vzal na procházku na vysokou horu a povyprávěl nám, jak nás a tenhle svět vidí. Vůči sobě samým a svým darům i svým vadám míváme slepou skvrnu a svět vidíme plasticky jen do té míry, jak nám dovolují naše dvě oči, nepříliš od sebe vzdálené. Moudrost však přistupuje zvenčí, promlouvá k lidskému srdci, vyučuje Božím cestám, dává vidět sebe i věci kolem z jiného úhlu - sub specie aeternitatis neboli ze zorného úhlu věčnosti.

Kniha Přísloví je plna moudrosti. Plna docela praktických rad a zkušeností. Avšak nejenom – také oslavuje moudrost jako takovou, zpívá o jejím zrození a životě, o jejím vztahu k Bohu a k člověku. Moudrost je tu od počátku. Dříve než cokoli dalšího. Předchází všechno stvořené a je stále v mimořádné Boží blízkosti. Počátek je hebrejsky totéž, co hlava. Na počátku je to hlavní. Jako základní kámen, jako to, na čem se dá stavět. Počátek je priorita. Nejen časová, ale významová. Že moudrost byla před stvořením země? Jistě, vždyť je stále tím předním ze všech věcí.

Moudrost tu vystupuje jako živá bytost, jako ženská postava. Podobně jako je v hebrejštině ženského rodu Duch. V pobiblickém judaismu se pak mluví v ženském rodě o Šekině, neboli Boží Přítomnosti. Duch, Moudrost, Šekina jsou snad možností, jak lidsky mluvit o svatém Hospodinu, jehož JMÉNO je nevyslovitelné. Možná jsou také způsobem, jak Boží otcovské postavě přiznat mateřské rysy. Jako by ten nepřístupný, vyvýšený Bůh nabýval díky tomu jakési snesitelné podoby. Podoby blízké a důvěrné. Jako Duch, jako inspirace, jako moudrost nás Bůh oslovuje, k nám promlouvá, s námi putuje.

Podle knihy Přísloví Moudrost udílí mnohé rady, předává zkušenosti, vyučuje, doporučuje i přikazuje. Moudrost sama promlouvá: „Byla jsem mu (Hospodinu) věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.“ Ve vztahu k Bohu i k člověku, na nebi i na zemi, Moudrost si především hraje a je potěšením! Jak je to myšlené, že si hraje? Hraje si dítě. Anebo umělec. Anebo dobrý řemeslník. Ten, kdo se svým dílem si dovede pohrát. Ve hře je zaujetí, soustředění, cit pro souvislosti, je v ní srdce, tvořivost, radost. Ke hře patří, že není přísně účelová, přísně vzato efektivní, nýbrž je v ní něco navíc. Takový hudebník, který opravdu hraje, ten dává k notám něco navíc. Není to dokonalé, je to víc než dokonalé – protože nezůstává jen u toho, co má předepsáno. Děje se něco bez nucení, bez povinnosti. Moudrost je to, co dává našemu životu charakter daru. Moudrý člověk vnímá dary, jichž se mu dostává. Moudrý člověk dává z toho, co dostává. S moudrostí přichází radost a pokoj.

autor: Pavel Pokorný