Moja - gorilí mládě

22. září 2010

Moja je potomkem Richarda a Kijivu. Porod proběhl nad ránem 13. prosince 2004, nebyl nijak monitorován, až ráno našli chovatelé samici s mládětem v náručí.

O deset dní později dostalo mládě jméno, které ve svahilštině znamená "první", respektive "jedna" ("jednička"). Jméno bylo zvoleno na základě významné skutečnosti, že Moja je vůbec prvním gorilím mládětem, narozeným v České republice. Dlouho nebylo známo Mojino pohlaví, s jistotou bylo zjištěno až rozborem DNA v lednu 2006. Od té doby víme, že je to gorilí holčička.

Kijivu se od první chvíle vzorně starala, nechtěla ji vůbec dát z ruky a v prvních měsících docházelo v pavilonu i k vypjatějším situacím, kdy si Shinda nebo Kamba chtěly mládě vypůjčit a Kijivu byla rezolutně proti. Moja je zdravé mládě. Byla plně kojena asi 5 měsíců, pak začala jevit zájem o pevnou potravu. Nejprve si s ní spíš jen hrála (mrkev a jiné druhy zeleniny), poté pomalu začala kousky ukusovat a polykat. Již v červenci byla schopna jíst banány, broskve, hroznové víno či mrkev. Ve věku 8,5 měsíců se Moja začala učit brát si krmení od chovatelů přes dveře u ložnice podobně, jako to každý den dělají dospělé gorily. Mateřské mléko přestala sát zhruba v roce - i když dnes, ve věku 4 let, si chodí občas pít mléko ke své "babičce" Kambě.

Moja se zpočátku vozila pouze Kijivu na zádech, eventuelně se nechala nosit v náručí, ale již ve věku zhruba čtvrt roku začala dělat první krůčky, nejprve po dvou, pak po čtyřech. Ve věku půl roku, si živě hrála v houpací síti a o měsíc později už chodila po celém výběhu. Postupem času se zcela osamostatnila a naučila zdolávat i všechny atrakce ve výběhu.

Moja se již ocitla v ohrožení života. Ráno 29. srpna 2006 přišel Marek Ždánský, vedoucí chovu goril, shodou okolností o hodinu dříve do práce a šťastnou náhodou si všiml Moji, jak nehybně leží asi metr od břehu v nánosu řas na hladině vodní nádrže. Koukala jí jen záda a hlava byla pod hladinou. Zřejmě ztratila rovnováhu a spadla do vody. Dospělá zvířata zjevně pochopila, že se děje něco vážného, nedokázala ale Moje pomoci. Marek bez váhání skočil do příkopu, Moju z vody vyzvedl a dostal se ke břehu, kde pomalu vylezl. Položil Moju na zem a párkrát ji plácnul. Vyplivla vodu, začala se hýbat a najednou vystrašeně zakřičela. Ostatní gorily ale naštěstí dál seděly, dokonce ani zlostně nemručely. Ošetřovatel pak natáhl ruce s křičící Mojou ke Kambě, která si ji od něj klidně vzala a položila si ji na záda. Mezitím ošetřovatelova kolegyně zdvihla padací dveře do ložnic v naději, že se tam gorily vydají na snídani, jak jsou zvyklé. To se naštěstí podařilo.

S Kambou se Moja velmi spřátelila poté, kdy se Kijivu narodil v květnu 2007 druhý potomek, malý Tatu. Kamba měla za sebou neúspěšný porod a asi i díky tomuto faktu vznikl postupem doby mezi malou Mojou a Kambou vztah v pravdě mateřský. Dnes je Moja zcela samostatná, dokonce zvládá nosit na zádech mladšího brášku Tatu. S ním si také vydrží dlouhé hodiny hrát. A zatímco on napodobuje Moju, Moja se pokouší napodobovat chování dospělých a stále se učí, jaká pravidla je nutné dodržovat v gorilí tlupě. Moja je velmi zvídavá, baví ji všechny hračky a hlavolamy, které ošetřovatelé umístí v pavilonu.

Jaká budoucnost Moju čeká, není zatím vyřešeno. Dokonce není zcela vyloučeno, že by mohla zůstat v Praze, ovšem pravděpodobnější variantou je, že pocestuje do některé z evropských zahrad, podle doporučení koordinátora chovu. Až bude dospívat, neměla by zůstat v pavilonu se svým bilogickým otcem, aby se předešlo příbuzenskému křížení.

Spustit audio
Projekt Odhalení