Mladí křesťané zpívají v Litomyšli

Mladé hudebníky jsem našla v kostele Povýšení sv. Kříže. Právě nacvičují nějaké skladby, dirigent Roman Toušek to napjatě sleduje. Co říkáte na to, jak jim to jde?

Roman Toušek: „Jsme teprve na začátku, to znamená, že spíš zatím ne. Já jsem velice kritický, takže asi takhle Vám odpovím hned teď, v této chvíli.“

Kde všude v Litomyšli vlastně nacvičujete?

Roman Toušek: „Cvičíme v pedagogické škole a teď jsme poprvé tady v kostele a zkoušíme právě tady.“

Je letošní nácvik mladých hudebníků v něčem jiný než v předcházejících letech? Protože Vy v Litomyšli rozhodně nejste poprvé.

Roman Toušek: „Ano, byli jsme tady už mnohokrát. Ale v letošním roce chceme založit celocírkevní celostátní dětský sbor ve smyslu Bambini. Jestli se nám to podaří na poprvé, o tom silně pochybuji, ale mělo by to být asi kolem padesáti pěti až šedesáti pěti zpěváčků, kteří by se o to měli pokoušet.“

Máte představu o tom, jak budete nacvičovat? Protože všichni ti mladí lidé, kteří jsou tady, jsou z různých končin České republiky.

Roman Toušek: „No tak to jsou, sjeli se sem samozřejmě, proto je to jenom jednou ročně o prázdninách. Ale fakt je ten, že tenhleten způsob je, myslím si, užitečný pro všechny, protože se musí naučit zpívat z not, to se jinak nedá stihnout a to je pro řadu zpěváků dobré.“

Co všechno ti lidé dělají, když nezpívají?

Roman Toušek: „Večer hrají fotbal nebo cokoliv jiného. Ale do zhruba asi šesti hodin jenom zpíváme.“

Je ten Váš pobyt tady v Litomyšli jen o tom zpěvu, o tom nácviku?

Roman Toušek: „My jsme církevní sbor, takže pro nás hlavní a nejdůležitější je to, co u toho prožíváme a chceme zpívat lidem jednak nejlépe, jak můžeme jako lidé, ale k oslavě Boží na prvním místě. A z toho důvodu máme i mezi sebou našeho kazatele, který nás připravuje k tomu, abychom to správným způsobem prožívali. Ale musíme se u toho i tvářit – když se zpívá o radosti, tak to musí být na nás vidět!“

Tato mládež se tedy svým způsobem vymyká tomu běžnému průměru. Je to vidět i při přístupu třeba k tomu nácviku?

Roman Toušek: „No… To je těžká otázka. Na tohle si nedovedu takhle odpovědět, protože to bych je musel chválit a to se mi moc nechce. Ne, že bych je neměl rád, ale myslím si, že je to pro mě velice hodnotné, že jsou to lidé, kteří jsou rozhodnutí tímto způsobem sloužit Pánu Bohu. A to je pro mě nejcennější.“

Takže já jsem využila přestávku a k mikrofonu jsem pozvala Dalimila Petriláka z Brna a Kamilu Beranovou z Prahy. Vy jste tady poprvé?

Dalimil Petrilák: „Já jsem tady asi po deváté.“

A co vás láká takto trávit prázdniny?

Dalimil Petrilák: „Tak je k tomu několik důvodů. Jeden z nich je ten, že jsem obrácený křesťan a toto je křesťanský sbor, takže tady během toho nácviku máme i duchovní programy, takže mě to posouvá duchovně dál. Za druhé znám tady už dost lidí a rozumíme si za ta léta a všechny nás baví zpívat, takže si užíváme jak to zpívání, tak i to společenství a k tomu nějak automaticky patří křesťanství.“

Kamilo, co Vy?

Kamila Beranová: „Protože už je tady skvělá parta lidí, ale zároveň sem jezdím taky zase načerpat a chválit Boha – asi hlavně tím zpěvem.“