Mezinárodní den lidských práv
Jsou zaručena Všeobecnou deklarací. Přesto každý diktátor nebo diktátorský režim je potlačuje. Pro mnoho lidí na světě jsou jen snem a řada lidí pro ně trpí. Mluvíme o lidských právech, které si 10. prosince už od roku 1950 lidé po celém světě připomínají.
10. prosince 1948 přijalo Valné shromáždění OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv. O dva roky později se v tento den začala lidská práva připomínat po celém světě. Co ale znamenají? Ptám se katolického biskupa a bývalého disidenta, který se v této oblasti dlouhodobě angažuje - Václava Malého.
„Především respektovat jedinečnost každého člověka a jeho důstojnost a zároveň pomáhat mu vytvářet svobodný prostor, aby se mohl svobodně rozhodovat. To je podle mého pojetí základ lidských práv.“
Existuje řada zemí, kde jsou lidská práva porušována nejrůznějším způsobem. Ať je to nemožnost svobodně říkat své názory, vybírat si zaměstnání, školu nebo se hlásit ke své víře. Mezi tyto země patří například: „Severní Korea, některé státy jihovýchodní Asie, hodně se mluví o Barmě. Ale platí to také o Vietnamu, o Číně, nebo Kubě,“ říká Václav Malý.
„Lidská práva jsou tam porušována z ideologických důvodů, protože monopol moci pořád drží v tamních zemích komunistická strana. Nebo v Barmě tu moc pořád mají v ruce vojáci, vojenská junta. I když se zdá, že se tam už blýská na lepší časy, ale to je velká otázka.“
Problémy se nevyhýbají ani africkým zemím, jako je například Somálsko, Súdán, Nigérie a mnohé další. Porušování lidských práv má ovšem nejrůznější podobu.
„Ale lidská práva jsou třeba také porušována v islámských zemích. Protože menšiny, které neuznávají islám, jsou tam utiskovány a dokonce jsou vydávány všanc různým agresivním činům.“
Václav Malý nepatří k těm, kteří jen pasivně sledují zprávy. Ale aktivně se do těchto míst vydává, schází se s tamními disidenty a lidmi, kteří trpí bezprávím. Zajímalo mě proto, jaký význam jeho cesty pro utiskované mají.
„Především psychologický, že vědí, že se o nich ví. Že jim člověk může vyjádřit solidaritu. Přichází člověk s prázdnýma rukama, ale je to povzbuzení, že někdo taky uzná, že ten jejich zápas má smysl.“
Žijeme v globalizovaném světě, a proto se nemůžeme spokojit s vlastní svobodou, když jinde lidé trpí. Pomáhat můžeme třeba skrze humanitární organizace, například finančně. K záchraně lidského života ale může stačit obyčejný dopis.
„Napsat tamním orgánům, propusťte toho a toho z vězení. A ono to má své výsledky. Protože zdánlivě nepropustná diktatura reaguje na tyto aktivity ne sice viditelně, ale alespoň ten člověk už není v ohrožení života.“
Tuto zkušenost má z let nesvobody i sám biskup Václav Malý. O lidských právech budeme mluvit i v nedělních Dotecích víry. Naladíte je v neděli po 22. hodině na Radiožurnálu.
Mezinárodní den lidských práv
