Mezináboženská konference v OSN - pokrok, nebo paskvil?
Minulý týden se konala v newyorském sídle OSN mezináboženská konference, jíž byla věnována značná pozornost médií. Přestože jejím hlavním námětem byla tolerance a harmonie mezi jednotlivými náboženskými směry, bylo zřejmé, že k něčemu takovému má současná situace ve světě hodně daleko. Proč?
V létě roku 1975 se v Helsinkách sešly svobodné Západní země a reprezentace států komunistického bloku, aby podepsaly dohodu, uznávající lidská práva. Byl to převratný krok, i když ho mnozí historici dodnes podceňují. Měl přispět k procesu sbližování svobodného světa se světem socialistickým, ale vedl spíš k odvážným krokům domácího disentu v totalitních zemích. Ostatně, i dobře známá Charta 77 se na zmíněné dohody odvolávala. Helsinský proces tedy pomohl hlavně k urychlení rozkladu komunistického bloku.
Nyní je otázka, zda islámský svět nepotřebuje podobnou "helsinskou konferenci", jež by se týkala lidských práv a hlavně náboženské svobody. Přirovnání zde ale končí, neboť islámský svět se nedá porovnávat s komunismem, a to i přes existenci režimů, jež se do kategorie "totalitní" vejdou docela pohodlně. Tento svět je pestrý - jak historií a tradicemi, tak i státní nebo náboženskou ideologií. Potřeba svobody vyznání pro něj platí ale skoro univerzálně.
Mezináboženská konference, kterou zorganizovala na půdě OSN Saudská Arábie, byla už druhým krokem této země. V červnu se uskutečnilo podobné sejití ve španělském Madridu. Obě akce se dočkaly kritiky i ocenění. Kritika spočívá hlavně v prosté otázce: jak může organizovat takovouhle konferenci země s nejnižší náboženskou svobodou na světě? Stal se snad kozel zahradníkem? V tomhle smyslu se vyjádřila například organizace Human Rights Watch. A kulantně to zopakoval Bílý dům, když konstatoval, že Saudskou Arábii čeká ještě dlouhá cesta.
Pochvalné reakce zaznívají paradoxně rovněž na adresu Saudské Arábie, protože všechno by mohlo být ještě daleko horší. Izraelský prezident Šimon Peres dokonce označil počin tamního monarchy slovem "bezprecedentní" a poznamenal, že před takovými deseti lety by si něco podobného neuměl nikdo ani představit.
Za zmínku stojí ještě spor, který se vyskytuje snad na všech podobných setkáních. Vedení islámských zemí odmítá koncept individuálních občanských svobod. Tvrdí, že je to západní kulturní výmysl a poukazuje na škodlivé jevy, jež osobní svobody přinášejí. Představitelé západních zemí ale tvrdí, že touha po svobodě je obecně lidská a ne nadarmo je pojednána v Základní listině práv a svobod. V tomhle bodě by se dalo asi ještě jednou vrátit k temným dobám Helsinské konference - tehdejší komunisté přece taky tvrdili, že socialistický člověk je jiný. Jak se ale po necelých patnácti letech ukázalo, pravda nebyla na jejich straně.
