Mateřské chování goril v zajetí
Péče o mláďata není jednoduchá. Mateřské chování u primátů se zdá být na první pohled vrozenou schopností, vše musí probíhat tak, jak má, jinak mládě zahyne. Gorilí novorozenec (stejně jako lidské miminko nebo čerstvě narozená mláďata jiných druhů primátů) je zcela závislý na mateřské péči, je bezmocný, neumí sedět ani chodit. Zkrátka potřebuje, aby se o něj matka starala 24 hodin denně. A ve většině případů tomu tak opravdu je.
Samice primátů se o svá mláďata starají. V přírodě ale nic neplatí stoprocentně a občas nastávají problémy. Nejčastěji se objevují u samic, které odchovávají své první mládě, nebo u samic, které se narodily nebo většinu svého života strávily v zajetí. Stává se, že po porodu mládě odloží a nestarají se o něj. Nebo je nedokážou ochránit před ostatními členy skupiny, zvlášť před samci, kteří mohou mládě zabít.
Masajuki Nakamiči a jeho kolegové popsali situaci, kterou pozorovali v Sandiegské zoo v roce 2000. Mladá samice Ione žila ve skupině 12 goril, ve které také byla i její matka Alberta. Ione porodila své druhé mládě. První mládě se Ione snažila chovat, ale pak ho odložila. Do svého druhého porodu mohla samice pozorovat, jak o mláďata pečují další tři samice ve skupině. Prvních několik dní po druhém porodu se Ione o mládě starala, ale opět měla tendenci ho odložit na podlahu. A právě v těchto situacích vědci pozorovali, jak se matka gorily Ione Alberta, babička právě narozeného miminka, snažila naučit svoji dceru správnému mateřskému chování. Pokud Ione seděla před mládětem, Alberta brala její ruku a přibližovala ji k tělíčku novorozence, potom Ione miminko zvedla a chovala ho. Stalo se několikrát v průběhu prvních dnů po porodu, že Ione mládě položila na zem a stála před ním na všech čtyřech končetinách. Babička Alberta se snažila mládě přisunut k Ione, jenomže Ione svoje mládě nezvedla. Pak Alberta vzala mládě do ruky a přiblížila ho co nejvíce k Ionině hlavě. V okamžiku, kdy se mládě dotklo obličeje Ione, samice ho vzala do náručí. Čtvrtý den po porodu se mateřské chování Ione stabilizovalo a samice se již o mládě dobře starala.
Výchovné chování je mezi lidoopy vzácné. S výjimkou případů, které popsal Dr. C. Boesch v roce 1991, kdy šimpanzí matka názorně ukazovala svému mláděti, jak správně rozbíjet ořech kamenem, neexistuje mnoho pozorování dokazujících, že matka demonstrovala nějaké chování svému dospělému potomkovi. V tomto konkrétním případě matka Alberta také neukazovala správný způsob držení mláděte. Její chování ale obsahovalo instrukci, že mládě se nemá odkládat na zem. A v důsledku jejích opakovaných snah se Ione začala o mládě starat.
Takové chování bylo možné pozorovat v zoologické zahradě. V přírodě dospělé nebo dospívající samice opouštějí svojí mateřskou skupinu. Proto šance, že matka a její dospělá dcera zůstanou po celý život v jedné skupině, je velice malá. Nicméně tento případ slouží jako kamínek v mozaice pochopení sociálních vztahů ve skupinách goril. Každé takové jednotlivé pozorování doplňuje naše znalosti o schopnostech těchto nádherných zvířat.
V pražské skupině goril se matka Kijivu chová ke svým dětem dobře, obě mláďata dobře prospívají. Vzpomeňme si ale na vyhrocenou situaci při onemocnění Kijivu v roce 2007, kdy samice odkládala Tatua. V této chvíli se ukázalo, nakolik jsou ostatní samice schopné nastalý problém zvládnout. Jak Shinda, tak i Kamba se snažily o Tatua pečovat. I tento případ nám pomáhá lépe pochopit kognitivní schopnosti goril a jejich vztahy.
