Malý svátek Purim a rodinný Purim
Svátek losů Purim, který se letos podle židovského kalendáře slavil 9. a 10. března, připomíná legendární záchranu Židů v Perské říši ve 4. století před občanským letopočtem. Celý příběh zachycuje biblická Kniha Ester. V ní se můžeme dočíst, jak zlovolný rádce krále Achašvera, Haman, chtěl "pobít, povraždit a vyhladit všechny Židy od mladého po starce, děti i ženy v jeden den". Židé v různých zemích se v podobném ohrožení, jaké popisuje Kniha Ester, ocitli ještě mnohokrát. Někdy se stali obětí svých nepřátel, jindy jim štěstí přálo a zůstali ušetřeni. V takových případech bývalo zvykem ustavit místní oslavu ve výroční den záchrany. Říkalo se jí "Purim katan" neboli "Malý svátek Purim". O některých těchto zvláštních svátcích pojednává náš první příspěvek.
Oslava "Malého svátku Purim" je poprvé zaznamenána z roku 1236, kdy židovské komunitě ve francouzském Narbonnu hrozilo vyhlazení. Osobní spor mezi místním Židem a křesťanem hrozil přerůst ve zničení celé židovské čtvrti. V okamžiku, kdy se k ní blížil ozbrojený dav, projížděli kolem panovníkovi vojáci, kteří na poslední chvíli zabránili krveprolití. "Purim katan" se od těch dob slaví v Narbonnu 21. dne hebrejského měsíce adaru.
Ve španělské Zaragoze připadl místní svátek "Purim katan" na 17. den hebrejského měsíce ševat a slavil se zde od roku 1420 až do vypovězení Židů ze Španělska o 72 roků později. Onoho roku 1420 byli zaragozští Židé obviněni, že chystají úklady proti vládě, což pro ně mohlo mít osudové následky. V nouzi nejvyšší však přece jen prokázali svou nevinu, a dokonce usvědčili viníka zlovolného spiknutí. To jejich komunitě zachránilo životy i majetek.
Známými se staly i purim káhirský, připomínaný ve zdejší obci od roku 1524, a purim frankfurtský z roku 1614. V prvním případě byly na místní židovskou obec uvaleny pod hrozbou smrti nesmírně vysoké dodatečné daně, které káhirští Židé nemohli zaplatit. V den, kdy měli předat peníze, však vládce Egypta Ahmed Paša zemřel a jeho nástupce na vybrání dodatečných daní netrval. Frankfurtský purim ze 17. století zase připomíná, že místní Židé byli ušetřeni velkého pogromu, k němuž podněcoval jistý Vincent Fettmilch. Když jeho dva roky trvající protižidovské štvaní hrozilo přerůst v krveprolití, byl jako zázrakem zatčen pro jakýsi přestupek a nakonec sám skončil na šibenici.
Židovská historie však zná i oslavy tzv. rodinných purimů, kdy si záchranu z nebezpečí připomínají jednotlivé rody. O přestálých útrapách byly nejednou pořizovány zvláštní zápisy, které se četly ve výroční den záchrany při rodinné slavnosti. Pro nás jako obyvatele Prahy není bez zajímavosti, že vůbec nejznámější takový spis židovské historie souvisí právě s ní. Jmenuje se "Megilat eiva" neboli "Svitek nepřátelství" a dopodrobna se v něm popisují útrapy slavného rabína Jom Tov Lipmana Hellera, který byl od roku 1627 vrchním rabínem Čech. Působil v Praze v nejisté době třicetileté války, kdy na židovskou komunitu zvlášť tíživě dopadala povinnost platit zvláštní daně. Rabi Hellerovi připadl nevděčný úkol tuto daň vybrat a odevzdat. Při stanovení výše poplatku pro jednotlivé rodiny však došlo ke sporům a ty nakonec vyústily ve lživé udání, že rabi Heller ve svých spisech útočí proti panovníkovi a náboženství. Roku 1629 byl rabín Heller ve Vídni uvězněn a odsouzen k smrti. Trest mu byl posléze změněn na vysokou pokutu a soud mu též zakázal vykonávat v Praze rabínský úřad. Jom Tov Lipman Heller poté odešel do Polska, kde, jak se píše ve starých kronikách, "přikázal slavit na paměť svého vysvobození přídatný svátek purim všem svým potomkům po mužské i ženské linii".
A ještě jeden rodinný purim má svůj původ v Čechách. Podle dochovaných podání ho od roku 1710 slavila rodina židovského obuvníka Davida Brandeise z Mladé Boleslavi. Ten byl totiž toho roku obviněn, že svému křesťanskému zákazníkovi nabídl otrávená povidla. Když Brandeis prokázal, že je nevinen, ustavil zvláštní oslavu, které se prý říkalo - "povidlový purim".
