Malý princ v nás
"Kdo by neznal Malého prince!" říká na samém začátku svého útlého spisku německý psycholog a psychoterapeut Mathias Jung (nar. 1941). Jestliže autor předpokládá, že slavnou knihu francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéry (1900-1944) každý zná a její příběh ovládá, co nového zamýšlí nabídnout ve svých úvahách? Směr a jejich zaměření napoví už titul knížky Malý princ v nás.
"Malý princ je nejoblíbenějším dílem velkého francouzského poety a pilota. Je to dílo, které nestárne. Rozhodně to však není nějaká sladká literární drobnůstka. Exupéry říká: 'Nechci totiž, aby se má kniha četla lehkovážně. Je to pro mne velmi bolestné, když mám vypravovat tyto vzpomínky.'" Do tohoto obzoru uvádí autor své čtenáře. Zve je k četbě knihy, která vychází po celém světě v tisícových nákladech a opakovaných vydáních, a o které lze jen stěží usoudit, jestli je převážně pokládána za poetickou libůstku, za báseň v próze, jejíž tajemství mnozí zkoumali, ale mnozí jej také opomíjeli a nechali se jen kolébat onou slovní krásou (úryvky a citace v českém jazyce jsou z vynikajícího překladu Zdeňky Stavinohové), anebo jestli je častěji nahlížena jako vyslovené poselství o vyrovnávání se sebou samým.
Jungovy kapitoly věnované textu Malého prince jsou analytickými meditacemi. Ve čtrnácti částech se autor, zkušený psychoterapeut, pokouší nahlédnout do duševních zákoutí spisovatele, jeho strachů a emocí. A není to žádný sentimentální či úctyhodný odstup - to napovídají názvy kapitol, např. Strach, Krize či Panovačnost - jako průzkumník se noří do každé napsané věty a nabízí svoji interpretaci i směr, kterým je možné ji využít v psychoanalýze a následně i v oboru, kterému se M. Jung především prakticky věnuje - v řešení problémů manželského soužití.
Témata, která se zde otevírají, jsou známá - láska, přátelství, smrt. Autor rozebírá jednotlivé typy, s nimiž se Malý princ při svém putování setkává a vykládá svému čtenáři povahové rysy, jež jsou na jednotlivých planetách zastoupeny. Jungovou devizou je srozumitelnost, neboť předkládá svůj způsob chápání a výkladu s ohledem na povahy, které čtenář běžně potkává ve svém okolí i sám v sobě (Závislost a touha, Dvojí tvář vědy). Nejvýraznějším poselstvím Malého prince je zpráva o setkání s vlastním dětstvím. Tomu je také věnována převážná část Jungova textu: Letec a trosečník se setkává se svým alter ego, se svým druhým já. S jakým? Inu s dítětem v sobě, se zasutým dětským já. S tím malým chlapcem nebo děvčátkem, kteří jsou ukryti hluboko v srdci každého z nás, mužů i žen.
Podobně jako jiná proslulá a celým světem obdivovaná literární díla či filozofické traktáty, také příběh Malého prince je zdánlivě jednoduchý, ale o to více a vytrvaleji vzrušivý. Drobný nápad, něco hravé fantazie a hluboké myšlenky zakouzlené v textu stále lákají k průzkumným letům. Mathias Jung je průvodcem jedním z mnoha směrů, jeho pohled je odborný a inspirativní, tak proč se jím nenechat kus cesty doprovodit.
Mathias Jung, Malý princ v nás, Portál, Praha 2008, překlad: Petr Babka, str. 117.