Léto s osobnostmi: Veronika Sedláčková

3. září 2011

Veronika Sedláčková patří k publicistickému týmu Českého rozhlasu. Její otázky padají na bedra respondentů v nejdůležitějších debatních pořadech této stanice. Jak se na svou práci připravuje? Jak prožívá samotné okamžiky vysílání a jak relaxuje?

V médiích se pohybuje už řadu let. Diváci i posluchači ji znají zejména z aktuálního zpravodajství. Zajímalo mě tedy, jestli si svým povoláním Veronika Sedláčková splnila dětský sen o vytoužené profesi.

Veronika Sedláčková: „I když jsem studovala žurnalistiku, tak jsem nikdy nevěděla, nevěřila a ani neplánovala, že skončím u něčeho tak aktuálního, jako je zpravodajství nebo živé aktuální rozhovory. Spíš mě vždycky zajímala literatura a spíš jsem si v takovém tom postpubertálním věku plánovala, že bych se mohla stát třeba spisovatelkou, k čemuž samozřejmě žurnalistika může ale hlavně nemusí být průpravou. A ani jsem nečekala, že by mě mohlo něco tak pohltit, jako právě to zpravodajství, jako denní agenda.“

Hlas a tvář Veroniky Sedláčkové se v současnosti pojí s Českým rozhlasem. Řadu let pracovala také v České televizi. Práce v obou médiích je ale rozdílná. V čem?

Veronika Sedláčková: „V rozhlase je víc soustředění na samotnou práci a taky větší klid. A člověk se na profesi, kterou dělám já - živé rozhovory - může soustředit, když mu stačí sluchátka a mikrofon a nemusí mít okolo sebe celou tu ekvipáž s kamerami, světly atd. Pak je v tom rozdíl, že je to daleko intimnější i v jiném ohledu, kdy si myslím, že pokud lidé zaregistrují pouze mluvené slovo a nemají ho jako kulisu, potom ho vnímají ještě pozorněji, než když k tomu vstřebávají ještě obraz.“

Práce ve zpravodajství je náročná. Vyžaduje velkou soustředěnost, její součástí je také stres.

Veronika Sedláčková: „Ten adrenalin mám ráda. Naopak, já si myslím, že by mi chyběl. Když jsem byla po určitou dobu bez živého vysílání, tak jsem se cítila trochu ne svá. Něco mi v tom životě chybělo. Není to pro mě až tak náročné, spíš, když jsem unavená, tak mě to vysílání vzpruží a dokážu se soustředit na tu kterou věc. Tak to dokonale čistí hlavu, protože to soustředění je skoro způsob meditace. Když je toho ale hodně, tak je toho příliš. To jsem ráda, že nemusím den dva pustit rádio nebo televizi a nemusím se na to soustředit. Třeba, když je ta dovolená delší, tak už se zase těším, co se nového stalo. Mám docela takovou tu novinářskou touhu být přitom. To mě pořád ještě baví.“

Veronika Sedláčková oceňuje na své práci i moment překvapení.

Veronika Sedláčková: „Raději tedy pozitivně, než negativně, ale to se mi na zpravodajství líbí, že ráno člověk neví, co ho potká do večera.“

Jak sama říká, po práci se ráda vydá do přírody, nebo si přečte dobrou knížku. V jejím soukromém životě ale hraje důležitou roli také víra.

Veronika Sedláčková: „Pokud jde o to, co mi to dává, tak mi to dává hodně. Je to prostě součást mého života. Ten život na tom do značné míry stojí a neumím si představit, že by to bylo jinak. Myslím si, že mi spíš pomáhá ta důvěra odevzdat to, co v tuto chvíli řeším, ať už je to pracovní nebo soukromé, něčemu většímu, než sem já. Spoléhat se jenom sama na sebe by mi připadlo do značné míry riskantnější.“

Uzavírá letní putování se zajímavými osobnostmi Veronika Sedláčková.

autor: Kateřina Rózsová-Horálková
Spustit audio

Více z pořadu