Legendární opolidé
Kryptozoologie se jako hraniční zoologický obor snaží prověřovat zprávy od domorodců a cestovatelů o existenci vědě dosud neznámých zvířat. Mnohá pátrání vedou do slepé uličky, mnohá se trefila do černého. Stále dochází k objevům nových tvorů, a nejsou to jen ti malincí a nenápadní. Jaroslav Mareš bude tentokrát vyprávět o objevných cestách za legendárními opolidmi.
Legendární opolidé, ať už jsou himálajský yetti, čínský jeren, severothajský tua-yeua, severoamerický Sasquatch aj., jsou velmi populární záhadou. Mě tato problematika zajímala od klukovských let. Když v roce 1954 vyrazila do Himálají expedice listu Daily Mail, vedená Ralphem Izzardem, a přinesla následně informace o yettim a o jeho skalpech, které údajně spatřila v některých klášterech, domníval jsem se, že prokázání existence tohoto obrovského opočlověka je jen otázkou krátkého času. Později jsem ke svému překvapení zjistil, že Himálaje nejsou jedinou oblastí, kde se opočlověk tohoto typu vyskytuje, takových oblastí je po světě až překvapivě hodně. Čím víc jsem se o věci dozvídal, tím víc mě otázka přitahovala a zdálo se mi, že velký počet oblastí, odkud přicházejí zprávy o tomto tvoru pravděpodobně hovoří proti jeho existenci. Mohlo by se jednat o světově rozšířené legendy spíše než o zprávy o reálném zvířeti.
Ovšem když jsem se seznamoval s popisy velkého opočlověka, které domorodci v daných oblastech uváděli, ať už zvíře nazývali jakkoliv, byly nápadně shodné. Ať už pocházely z Číny, Vietnamu, Malajsie, z Himálaje, ze Sibiře nebo dokonce ze západních oblastí Kanady. Dále bylo zvláštní, že představy o těchto tvorech se nemohly rozšířit mezi těmito etniky až v moderní době, tedy kdy už mezi nimi existovala možnost kontaktu, protože například zprávy hovořící o čínských jerenech jsou v Číně známy už více než 2000 let. Totéž platí i o zprávách o opolidech z Kanady, kde indiáni byli přesvědčeni o jejich existenci dávno před tím, než se sem dostali první Evropané. Předpokládáme, že mezi indiány a obyvateli staré Číny neexistovala před 2000 lety komunikace, přesto jej popisují naprosto stejně.
Je to tvor, který dosahuje výšky 2,5 někdy se uvádí i 3 metry, samec je výrazně větší než samice, hlavu má zašpičatělou, zuby připomínají více zuby člověka než lidoopů. Velmi často se hlasitě směje příšerným smíchem. Má smysl pro kruté žerty, které často lidem provádí. Živí se jak rostlinnou, tak i živočišnou potravou, kterou si sám loví. Ve všech těch oblastech, kde se údajně vyskytuje, popisují jeho způsob života stejně. Je zajímavé, že pokud jde o opolidi, neexistovaly zprávy jen o obrech, ale také o trpaslících. Například ze Sumatry přicházely dlouho zprávy asi o metr velkém tvorovi, připomínajícím člověka, o stejném stvoření hovořili lidé i na Borneu. K obrovskému překvapení byl na ostrově Flores objeven v roce 2003 kosterní nález trpaslíka, který dostal vědecké jméno Homo floresiensis, známý pod přezdívkou "Hobit", který přesně odpovídá tomu, jak domorodci popisovali tyto tvory. Homo floresiensis byl odlišný od člověka moderního typu, jak prokázaly četné analýzy. Víme, že existoval ještě před 12 000 lety a podle zpráv z indonéského souostroví možná přežíval ještě v nedávné době - a možná žije v odlehlých oblastech ještě dnes. Tento objev vrhá jiné světlo i na zprávy o obřích opolidech.
I u nás se yettimu říká často sněžný muž. To je překlad tibetského výrazu metoh-kangmi, což dokonce znamená strašlivý sněžný muž. (Zajímavé je, že tento název se vyskytuje v naprosto stejné podobě i u jednoho indiánského kmene!) Předpokládá se, že tento legendární tvor se dostal na oba kontinenty v době, kdy existoval pevninský most v místě dnešní Beringovy úžiny.
Když se podíváme na tuto problematiku nezaujatým pohledem, všem legendám a popisům starším více než 2000 let přesně odpovídá nález, který v roce 1936 učinil v Číně paleontolog Koenigswald. Jednalo se o obrovského lidoopa, kterého nazval Gigantopithecus blacki. Nalezených fosilií bylo později ještě více, ale byly to jen zlomky. V zásadě se odhaduje jeho velikost na 2,5-3 metry. Další zajímavou skutečností je, že nejstarší nálezy byly staré asi milion let, poslední asi 100 000 let a dokonce podle údaje zoologa britské expedice, která byla před pěti až šesti lety v Bhútánu, ten tvor žil ještě před 10 000 lety. Takže jistá možnost, že by v některých oblastech mohl přežít dodnes, tu stále ještě existuje.
