Lajka: Fena, které poděkoval sám Gagarin
Když prožil svých 108 minut kosmického letu, stal se rázem nejpopulárnějším člověkem. Jurij Gagarin si ale byl vědom toho, že cestu do vesmíru mu prokutala řada „kosmonautů“ z říše zvířat. V rámci sovětského vesmírného programu šlo zejména o psí posádky tří desítek raket. Skutečný věhlas si z nich ale získala jen Lajka – fena, která 3. 11. 1957 jako první letěla na oběžné dráze.
Tak jako většina ostatních kandidátů, i Lajka pocházela z drsných ulic Moskvy. S trochou cynismu by se dalo říct, že měla dobrou průpravu pro následný trénink. Sputnik 2, tedy družice, ve které měla na oběžnou dráhu vyletět, totiž nenabízela zrovna komfort. Její kabinka měla být dlouhá osmdesát centimetrů a široká asi jen šedesát. V rámci tréninku si zvykala ve vibrující a hlučné kóji a v samotné kabině strávila tři před startem celé tři dny. Co se stravy týče – o granulích si musela nechat jen zdát – strava jí byla dávkována formou gelu, který byl do stavu beztíže vhodný.
Lajka, která se původně jmenovala Kudrlinka, měla jako fena jednu praktickou výhodu – pes by měl výrazně větší problémy s chozením na malou… Lajka byla navíc podle vzpomínek klidná, nerada se prala, a očividně byla vděčná za to, že jí sovětští pracovníci dali kus žvance, o který bylo v jejím původním prostředí nouze. Navíc netušila, že konstruktéři jejího půltunového plavidla nevyrobili žádný záchranný systém – místo zpáteční letenky počítali s tím, že Lajka zahyne na následky nedostatku kyslíku po několika dnech. Technická závada ale rozhodla, že skonala poměrně krutě: v důsledku stresu a přehřátí. Už po pěti hodinách.
Sovětská propaganda si samozřejmě pravdu o jejím předčasném tragickém skonu nepřála, a zastírala ji až do roku 2000. Zpočátku třeba absurdní zprávou, že s Lajkou byl natočen po jejím výkonu rozhovor. Fakt, že se let nad hranici vesmíru (100 km) neobešel bez jejího úhynu, měl zakrýt kult, který sovětský režim feně budoval. Od poštovní známky, přes pomníky až ke stejnojmenné krabičce cigaret.
Sluší se ale zdůraznit, že Lajka i další „zvířecí kosmonauti“ si zaslouží úctu a respekt – vědci se totiž shodují, že díky jejich letům lidé rozpoznali mnoho úskalí a vyřešili řadu technických problémů, takže výpravy lidských posádek mohly být mnohem bezpečnější. Ostatně sám Gagarin, který Lajku následoval o čtyři roky později, prohlásil krátce po svém přistání výmluvná slova na adresu jejího živočišného druhu: „Nevím, jestli jsem první člověk ve vesmíru nebo poslední pes ve vesmíru.“