Kůstek definuje rozkošnost

19. srpen 2010

V současnosti je zcela běžné, když se kvůli recenzentskému pění oslavných ód někteří jedinci ohánějí neobjektivností. Jestli se takové názory objeví i v souvislosti s komiksem Kůstek, vypovídá to mimo jiné o tom, že daný jedinec dílo Jeffa Smitha nečetl. Jinak by totiž věděl, že se v tomto případě superlativům vyhnout zkrátka nedá.

Gumídci jsou rázní, smělí a s hrdými čely se chtějí dělit o své zážitky. Mumínkům nechybí starostlivost a dobrosrdečnost. A ačkoliv jsou Kůstkové v jistých ohledech podobní jak hopsavým méďům, tak severským skřítkům, dala by se najít celá řada dalších filmů a seriálů, k nimž by je šlo přirovnat. Obálka knihy kupříkladu fantasy epos s názvem Kůstek definuje jako mix Pána prstenů a animovaných filmů od Pixaru. Inu, může být, ale beztak během četby zjistíte, že se vyprávění nese ve svém specificky osobitém duchu. Žádné okaté kopírování se nekoná.

Příběh začíná úprkem tří podivných bytostí z rodného města. Jen co se ale Ferda Kůstek, Podfa Kůstek a Švanda Kůstek v krátkosti představí, hejno kobylek, které se na bratránky nečekaně přiřítí, je zase rozdělí. Tím startuje dobrodružství ze světa, který je naplněn prapodivnými bytostmi. Objeví se kupříkladu věčně hladoví a nepříliš chytří krysáci, obří draci s doutníkem, agresivní a běžecky vytrvalé babičky nebo bojové včely. Veškeré události posléze zvláštnost figurek akorát podtrhují. Nejenže se tu konají závody krav, v nichž patří k pravidelným favoritkám ona zmiňovaná postarší dáma, ale také to vypadá, že se spoustou postav se táhne jejich minulost. Což není nic příjemného, když si na ni leckdy nemůžete vzpomenout.

Nemá cenu se Kůstka snažit rozkouskovat na jednotlivé prvky a ke každému přiřazovat hodnocení „skvělé“, „špatné“ nebo „mohlo to být lepší“. Všechny součásti jsou jednoduše v naprosté symbióze. A jelikož má Jeff Smith, který si svůj opus magnum sám napsal, nakreslil a překvapivě zároveň i vydal, obrovský talent, dá se výsledku pouze tleskat nadšením.

Potlesk si opravdu zaslouží na cokoliv si vzpomenete. Začíná to enormně živoucími postavami. Dobrácký a zamilovaný Ferda, flegmatik a lenoch Švanda a vyčůraný boháč Podfukius jsou okouzlující a neodolatelná trojice. Těžko říct, co jsou vlastně zač, ale dívky by jejich plyšové varianty zajisté rády objaly a už je nikdy nepustily. Aby měli i kluci koho obdivovat, vystupuje tu přenádherná Trnka, lidská dívka, do níž se zakouká Ferda, přičemž se mu vůbec nemůžete divit. Nejen starší generaci posléze očaruje odvážná babča Ben, která klidně vyběhne zmydlit protivníky, i když je početní převaha na jejich straně.

Při čtení Kůstka jednoduše pociťujete atmosféru, jakoby aktéři byli ukrutně vynikající herci a zároveň vaši skvělí kámoši. Když chtějí, abyste se dojímali, dojmete se. Když chtějí přidat trochu napětí, máte strach. A po většinu času se perfektně bavíte a smějete, jelikož se nikam nespěchá a vtípky mohou být vystavěny přesně tak, jak je potřeba. Jeff Smith si vybudoval ohromný cit pro správné načasování a jelikož ho netíží striktně omezený počet stran, v poklidu si hraje s emocemi a gestikulací. Chvílemi si připadáte jako součást nových grotesek Looney Tunes a posléze jste uprostřed zvláštní romance.

Permanentně se ale musíte uculovat, jak je to všechno rozkošné a perfektně promyšlené. Ona roztomilost navíc vyniká díky překladu Michaela Bronce. Jako příklad by měl postačit název celé řady, kde je originální Bone zjemněn na sympatičtějšího Kůstka. V takovém milém duchu se nese celý komiks, který musí zaujmout a oslovit každého, kdo si udržuje alespoň trochu infantilní duši. Není příliš podstatné, jaký žánr preferujete. Kůstka vychvaluje tvůrce Simpsonových Matt Groening i spisovatel a scénárista Neil Gaiman. Navíc potěší všechny věkové kategorie, důchodce nevyjímaje. Z mého pohledu zastává prozatímně nejlepší v tuzemsku vydaný komiks letošního roku a pochybuji, že by ho něco dokázalo překonat. Takže honem, ať už se pokračování vyhřívá na pultech.

Kůstek 1: Útěk z Kůstkova, scénář a kresba Jeff Smith, překlad Michael Bronec, nakladatelství Crew, 2010, 280 s.

autor: Martin Čuřík
Spustit audio