Kuna lesní

Kuna lesní je, jak již napovídá její jméno, především obyvatelem lesů, a to hlavně větších lesních komplexů. Na druhové skladbě lesa příliš nezáleží. Důležitá je především dostatečná nabídka potravy a přítomnost vhodných úkrytů. Nejčastěji přebývá kuna v nejrůznějších dutinách, může to ale být i staré hnízdo veverky nebo hnízdo nějakého dravce či vrány. Kuna je tvorem nočním a ve dne ji zahlédneme jen zřídka. V noci se pak prozradí prskavými hlasy, zejména je-li kun pohromadě více.

Kuna lesní je něco přes 1 kg vážící, půlmetrová šelmička s asi 30 cm dlouhým, huňatým ocasem. Na hnědě zbarvené srsti se vyjímá žlutá náprsenka, která nezasahuje na přední končetiny. Právě zbarvením a tvarem této náprsenky se kuna lesní vizuálně nejvíce odlišuje od velice podobné kuny skalní, jejíž náprsenka je však čistě bílá a zasahuje až na přední končetiny.

Kuna lesní se vyskytuje prakticky na celém našem území a je poměrně hojná. Odhaduje se, že její současná početnost je asi trojnásobně vyšší, než tomu bylo v 70. letech. Alespoň to potvrzují lovecké statistiky. Ještě více se však zvýšila početnost příbuzné kuny skalní. Ta, na rozdíl od kuny lesní, obývá různé nelesní biotopy a zejména na vesnicích, ale i ve městech se kuny skalní v posledních letech nebývale rozmnožily a pronikly i do center největších měst. Ukrývají se především na půdách, ale zalézají i pod kapoty aut, kde s velkou oblibou okusují nejrůznější kabely, samozřejmě k velké nelibosti motoristů.

Kuna lesní, na rozdíl od kuny skalní, kabely neožírá. Její potravou jsou nejrůznější savci, hlavně drobní hlodavci, loví ale i ptáky a plení ptačí hnízda. V podstatě je kuna lesní všežravcem, neboť v létě a na podzim tvoří značnou část jejího jídelníčku nejrůznější sladké plody, což snadno poznáme, prohlédneme-li si podrobně její trus. Sladkosti mají kuny opravdu rády, jak jsem se mohl přesvědčit na vlastní oči. Můj přítel lesník choval několik let kunu lesní, a jelikož byla ochočená, často ji nechával proběhnout po kuchyni či obývacím pokoji. Jaké bylo mé překvapení, když jsem jednou tuto tzv. krvelačnou šelmičku viděl, jak si pochutnává na vánočním cukroví.

V přírodě ovšem kuna vánoční cukroví nenajde, a tak loví, na co přijde. Vysoké stavy kun lesních někdy komplikují i snahy myslivců nebo ochránců přírody v pomoci některým vzácným nebo ohroženým druhům. Například na Třeboňsku bylo nutné přestat s vyvěšováním budek pro hoholy severní, neboť časem se kuny naučily, že na jaře je pro ně v budkách prostřený stůl plný hoholích vajíček, a začaly systematicky obcházet stromy s budkami a plenit hoholí snůšky. Hoholi se tak opět musí spokojit s přirozenými dutinami, které jsou pro kuny přece jenom obtížněji nalezitelné než nápadné budky.

I kuna lesní má však v přírodě své místo. To jen člověk hodnotí živočichy svým lidsky subjektivním pohledem a dělí je na ty pro něj užitečné nebo naopak škodlivé.

Základní údaje

Kuna lesní (Martes martes) je mrštná šelma, která výborně šplhá po stromech a skáče až 4 m daleko. Tělo má dlouhé 40 až 50 cm a ocas 20 až 30 cm. Zbarvena je hnědě, na ocase a nohou černohnědě. Náprsenku, která se ve spodní části nerozvětvuje, má krémově žlutou; u blízce příbuzné kuny skalní je náprsenka bílá a vidličnatě se dělí. Dalším rozdílem mezi oběma druhy je to, že kuna lesní má chodidlové polštářky porostlé srstí, a její stopa je tedy na rozdíl od kuny skalní méně zřetelná. Žije v lesích, kde loví zejména menší obratlovce, je však schopna zaútočit i na větší ptáky a savce. Na podzim jsou v její potravě zastoupeny i různé plody. Doupě si buduje v dutinách stromů nebo v hnízdech ptáků a veverek. Páření probíhá většinou v červenci a srpnu a samice rodí po 38 týdnech březosti (přičemž 28 týdnů připadá na utajenou březost, kdy se zárodek nevyvíjí) 3 až 6 mláďat.

Jak vznikaly nahrávky
Na svůj pelech nás kuna upozorní nejčastěji hlučným chováním a zápachem. Pokud se kuny usídlí někde na půdě, prozradí se většinou v noci hlučným pobíháním, pohazováním a převalováním různých předmětů a samozřejmě i hlasovými projevy. Kuny funí, vrčí a poštěkávají. Pokud mají mladé, nezastaví jejich lomození ani zabouchání na stěnu. Záznam jejich hlasových projevů tedy nečiní větší problémy, pokud je ovšem navštívíme ve vhodnou dobu a na vhodném místě. Jinak je tomu, setkáme-li se s kunou ráno nebo večer v lese. Zde patří mezi plaché a opatrné šelmy. Opravdovým zážitkem je pozorování kuny pronásledující svoji oblíbenou kořist - veverku.
Pavel Pelz